Show Email

Za celou demonstraci jsem se pohnul sotva o dvacet metrů. Přicházím si tak od muzea asi v půl druhé a na úrovni řečnického pódia jsem beznadějně uvízl. Žádná šance se pohnout. Ucpáno. Hlava na hlavě. Stejné to prý bylo až dolů. Říká se, že kapacita Václaváku je sto šedesát tisíc lidí, maximálně dvě stě tisíc. Ale neříkají, jak moc se lidi mačkají. Vězte tedy, že jsme stáli tak hustě, že nešlo sáhnout do kapsy, aniž by se člověk rukou neotřel o několik spolustojících. Jestli tam byli nějací provokatéři, tak neměli šanci vůbec na nic. Mohli maximálně nadávat. Žádné pošťuchování nebylo vůbec možné. Policie se chovala profesionálně a také jim nic jiného nezbylo, protože měli co dělat, aby z hustého davu dostali ven ty, kteří tam zkolabovali a nebo tam vůbec nechtěli být. A to je první postřeh, milé děti… Česká televize se neobtěžovala o akci informovat s předstihem… nebudeme těm ztroskotancům a zaprodancům dělat reklamu, že ano, ať žije svoboda projevu… stejně se zachoval celý majnstrým, a co bylo výsledkem? Uvízlí líbodémo pražáci, kterým nezbylo nic jiného, že poslouchat fašistickou verbež. Spolu s nimi tam uvízla i řada zahraničních turistů, protože jeho primátorstvo Hřibstvo pro jistotou vypnulo webkamery a samozřejmě také zachovávalo přísnou konspiraci. Děkujeme, milá Praho, v sobotu se slova venkovských buranů dostala k více mileným Jálům, než bychom kdy dokázali svými blogy a profily. U muzea seděli asi ti chvilkaři, kteří chtěli náměstí zabrat dřív než ta proruská chátra, ale nakonec byli rádi, že jsou rádi. Speciálně jsem si užil Tomáše Peszyňského… tedy doufám, že jsem ho poznal… ten tam seděl jak zmoklá slepice, vlajka NATO nad hlavou, vlajka EU hned vedle a tvářil se, že nastal konec světa. Ne, neměli žádnou šanci si nic zabrat, popravdě, i kdyby moc chtěli, tak by se nedostali k pódiu ani na doslech. Takže přátelé, vězte, že se na Vá