Show Email

Tělo:

Jsou přežraní, seberme jim důchod. Komentář Štěpána Chába

komentář 17.08.2022

[image: Jsou přežraní, seberme jim důchod. Komentář Štěpána Chába]

Foto: Pixabay

Popisek: Senior, uhelný kámen naší společnosti

Statistika, to je věda. Zprůměruje všechno tak, aby to vypadalo lépe, než

to ve skutečnosti je. Začínají se množit názory, že důchodce přeplácíme, že

stojí příliš mnoho peněz, že by se valorizace důchodů měla zrušit. Protože

důchodce je přece příživník. To je nádherně tržně hospodářský pohled na

člověka a jeho hodnotu. Marian Jurečka se pochlubil, že průměrný důchod za

jeho vlády (ale bez jeho přičinění) stoupne k lednu 2023 na 19 tisíc

měsíčně. No to už je přežranost. Kdo to má za válení se v pelechu až do

odpoledních hodin nebo za pruzení v MHD? Jenom důchodci. Pojďme jim tu

pohodu zatrhnout.

A tak jsem si udělal příjemné odpoledne. Zašel jsem si za několika důchodci

v mém okolí. Nejsou to perspektivní důchodci, kteří mají život ještě před

sebou, jako důchodce Mirek Topolánek, který zdvojnásobil sázky a už má na

hrbu dvojnásobek Kristova dožití, tedy 66 let. Jsou to ti obyčejní, co celý

život dřeli a nestihli na svou stranu odklonit vlivné podnikatelské

podhoubí. Jejich důchod se pohybuje kolem 12 tisíc. Veškeré další příjmy

jsou nulové. Jejich síla najít si práci a vydělávat si? Výsměch. Nebo to je

i jinak?

Vezmu to popořádku.

Paní Věra. 68 let. Celý život pečovatelka. Nyní v důchodu. Odrovnaná záda.

Chodí jen s holí a velkou námahou. Důchod jemně přes 13 tisíc. Platba za

chod domácnosti, energie 8 000,-. Manžel zemřel před třemi roky. Kdyby

neměla v kurníku deset slepic, které jí snáší vajíčka, měla by hlad.

Petr. 70 let. V podstatě bezdomovec. Prošel si mnoha dělnickými profesemi.

Ty mu na povinný odsloužený počet let důchodového pojištění vystačily.

Přesto bere důchod 10 tisíc (jestli mi nekecal, protože hned po rozhovoru

mě obral o třicet korun na chleba, asi na ten tekutý). Všechno, co by mohl

ušetřit nebo nacpat do většího pohodlí, propije. Tak to prostě je.

Honza. 71 let. Prošel si dělnickými profesemi. Důchod 12 tisíc. Postává u

krámů, popíjí limonádu, jezdí na kole. Slušný a milý pán. Jeho schopnost si

vydělat je nulová. Po zaplacení nájmu a energií mu zbývají čtyři tisíce. S

těmi vyžije, protože žije skromně, jak řekl.

Vypadá to všechno moc smutně, že? Je tu ovšem něco pro obveselení. Máme tu

totiž druhou stranu společnosti.

Alena. 67 let. Celý profesní život zdravotní sestrou, dlouho vrchní. Důchod

24 tisíc. Stále chodí do zaměstnání. Plat přes 30 tisíc. Na stará kolena si

ušetřila kolem půlky milionu. Vitální, živá, bez vážných zdravotních

obtíží. Bude tu do stovky, jak se tak jeví, a nejméně dalších deset let

běhat po svém pracovišti.

Marek. 42 let. Invalidní důchodce. Důchod 7 tisíc. Nedožije konce měsíce?

Ale vůbec ne. Profesionální ajťák, který si měsíčně vydělá ke 30 tisícům.

Žije sám, spoří si na horší časy v kryptoměnách.

Mirek. 66 let. Politik, podnikatel, bývalý premiér ČR. Důchod nezjištěn,

bude se pohybovat, odhaduji, kolem 40 nebo 50 tisíc. Vitální, stále aktivní

v lobbismu, šmelině a krafání do veřejného prostoru. Až na zbytnělé ego

zjevně zdráv.

Průměrně všichni zmínění budou v lednu 2023 brát 19 tisíc. Ač někteří budou

brát mnohem méně a také jim mnohem méně stoupne důchod vlivem valorizace.

Vinou inflace jim všem ovšem stoupnou ceny stejně. Někoho to bude víc

bolet, někoho méně.

Dalibor Martínek na serveru Newstream *přišel s kacířskou myšlenkou*

<https://www.newstream.cz/nazory/dalibor-martinek-prestanme-pridavat-penize-duchodcum-kazdy-at-se-snazi-sam-za-sebe>

na důchodovou reformu. Udělat seniorskou plošnou dávku, kdy by se všem

seniorům, kteří si nemohou zajistit živobytí sami, vyplatila jednotná dávka

ve výši 15 až 20 tisíc. Nehledět na zásluhovost, ale na udržitelnost

ekonomiky země. S tím, že ti, kteří by byli v práci nebo měli našetřeno, by

dostávali kulové. V zásadě, pouze v zásadě souhlasím. S dvěma výhradami.

Odchod do důchodu by musel být pevně stanovený. Žádná možnost, aby úřad

práce mohl sedmdesátníkovi říct – pokud vylezeš do patra, tak můžeš do

práce, jak si zvykli říkat u ČSSZ při žádosti o invalidní důchod (mimo

záznamové zařízení, samozřejmě). Důchod by byl automatický, bez posuzování

kdo a kolik má našetřeno, nebo kolik kdo bere. Jsem si jistý, že Mirek

Topolánek by z morálního hlediska těch 20 tisíc písemně odmítl. Protože je

to přece chlap s gulema, no ne?

Systém by tím byl sociálně spravedlivější a ekonomicky udržitelnější. Ten,

kdo měl vysoký plat ve svém produktivním životě, by si měl šetřit na

důchod, aby si mohl užívat i na stará kolena (a stát by jej v tom měl

maximálně podporovat). A ti, kteří pracovali v dělnických pozicích, by s

takovým systémem dostali víc, než kolik berou nyní. S tím samozřejmě

souvisí i stejné sociální odvody v produktivním věku.

Upřímně, pokud s průběhovým důchodovým systémem něco neuděláme, a to hodně

rychle, začne před zuřivé výrazy pracovnic ČSSZ dobíhat generace Husákových

dětí a systém se prostě vlastní vahou zhroutí. Protože početně slabá

generace porevoluční bude muset uživit populačně silnou generaci

předrevoluční. A to matematicky nejde. Pokud to jde, prosím o výpočet do

komentářů.

Psali jsme

[image: Vít Rakušan, ještě loňské jaro se o něm uvažovalo jako o možném

prezidentovi. Komentář Štěpána Chába]

<https://www.krajskelisty.cz/praha/27628-vit-rakusan-jeste-lonske-jaro-se-o-nem-uvazovalo-jako-o-moznem-prezidentovi-komentar-stepana-chaba.htm>

Vít Rakušan, ještě loňské jaro se o něm uvažovalo jako o možném

prezidentovi. Komentář Štěpána Chába

<https://www.krajskelisty.cz/praha/27628-vit-rakusan-jeste-lonske-jaro-se-o-nem-uvazovalo-jako-o-moznem-prezidentovi-komentar-stepana-chaba.htm>

A jen malé srovnání. Výše mi paní Věra řekla, že jí zbývá 5 tisíc měsíčně.

Petrovi zbývají 4 tisíce. No, tak jsem si sedl ke kalkulačce a vypočítal,

kolik spadá na hlavu v naší šestičlenné rodině. Došel jsem k úsměvnému

číslu. Po zaplacení všeho jsme na necelých dvou a půl tisících na hlavu

měsíčně. Přesto neběhám po úřadech práce a nehalekám, že chci dávky,

kterými mě musí stát živit. Nekřičím, že stát za to může, ač z části určitě

ano, protože dopady špatné politiky nynější vlády se i mně propisují do

hrůzy u placení složenek a nákupů u kasy obchodu. Jenže pomoc státu nemá

být v tom, že sousedovi vytáhne z kapsy o to víc na daních a mně to

přepošle na dávkách. Pomoc státu má být v tom, že se mi citelně nebudou

zdražovat služby, jejichž cenový růst nemůžu ovlivnit. Viz inflace nebo

ceny energií. Stejný princip funguje i u důchodů. Dobrá politika nemá

napomáhat zvyšování výdajů, ale jejich snižování. Pak dojde i k nižší

valorizaci důchodů a k menšímu počtu hladových důchodců.