Show Email

Tělo:

Docela se s autorem dá souhlasit. Máme jinou volbu???

: Blyštivý Péťa (předvolební zamyšlení)

 

Neznám autora, ale SOUHLASÍM!!!

El.

Přátelé, vidíte jak si náš premiér užívá svou chvíli slávy? Podívejte se na

kteroukoliv jeho fotku, podívejte se na videjka, která ODSka sama pouští na

svém fejsbůku a dělá jim placenou reklamu. Všude uvidíte člověka, který si

tu záři reflektorů ohromně užívá. Je v sedmém nebi. Je nadšený, upřímně

šťastný. Podívejte se znovu na jeho projev pro nás občany… on tam vůbec nemá

z budoucnosti obavy, on si vůbec ani vzdáleně neuvědomuje, co se nejspíš v

příštích měsících stane. Jeho vůbec nezajímá, jak bude situaci řešit. On se

prostě dostal na místo, kam se dlouhá léta snažil dostat.

Ne, ještě lépe. On byl konečně dosazen na post premiéra. Konečně se to

podařilo. Konečně zabraly ty marketingové kampaně, zabraly zákulisní jednání

mezi americkými velvyslanci, zabrala americká podpora médií, zabraly

hnojomety na Babiše, kdy ho před volbami obvinili a po volbách mlčeli.

Zabrala celá ta soft power, kterou si tady Západ vybudoval a dosadil na

místo nejvyšší tu úplně nejdokonalejší figuru.

Nikdy v dějinách (včetně Gottwalda a Husáka) u nás nebyl servilnější

politický představitel. Z tohoto hlediska je třeba blahopřát americkým think

-thankům, protože dokonalejší gubernátor se podle mě nedal najít. On má ze

svého postu dětsky upřímnou radost. Konečně dostal hračku, po které tak

dlouho toužil. Udělá cokoliv, co mu řeknou, jen aby se tam udržel a

samozřejmě naprosto přesně pochopil pravidla hry – on není premiérem z vůle

lidu. On je premiérem z vůle mocných a dobře ví, že právě jim se musí

odvděčit. Dobře ví, že oni jsou jeho štítem, mečem i peněženkou. Dobře ví,

že na občany se může vykašlat a vůbec nemusí tušit, co pro ně udělat,

protože on tu není kvůli nim. Blyštivý Péťa. První skutečný lokaj, ve kterém

už českého nezůstalo vůbec nic. A v podstatě se tím vůbec netají. Každý jeho

úsměv, každé jeho gesto, každý jeho počin to dokazuje. To jen veřejnost tomu

ještě nedokáže úplně uvěřit.

Na druhou stranu se nám to tím celé dost usnadňuje.

Ano, tak nějak čekáme, že na podzim přijde průser, jaký nikdo nepamatujeme.

Čekáme politické otřesy, čekáme protesty, pády vlád, čekáme drahotu,

chudobu, ba přímo bídu. A den za dnem klesá šance, že by to mohlo dobře

dopadnout. Moc bude ležet na ulici a rozhodující nebude, kdo revoluci začne,

ale kdo ji ukončí. A v konečném důsledku nám to stejně moc nepomůže, protože

čím déle toto bude trvat a čím větší bude náš pád a tím silnější pozici bude

mít Putin, až tam někdo přijde prosit o ropu a plyn.

Já nikdy nebudu revolucionář. Nejsem anarchista, abych nejprve bořil starý

svět, aby udělal místo novému. Jsem příliš velký pesimista, než abych věřil,

že nový svět bude každopádně lepší. Sice ten rozvrat vidím už přímo před

sebou, ale nemíním v hořícím Římě zakládat další požáry, abych uspíšil

příchod Krista. Do poslední chvíle budu věřit, že tu máme politiky, kteří se

tomu chtějí vzepřít, kteří mají vizi i schopnosti a alespoň se pokusí s tím

něco dělat. Do poslední chvíle se budu snažit takovou politiku podpořit

alespoň svým volebním hlasem, ne-li i něčím dalším. Pořád ještě chci věřit,

že všichni nezmagořili a že existuje alespoň malá šance se vyhnout zničující

revoluci, která především všechno rozbije a pak se ukáže, že stejně nikdo

neví, co dělat… ale o to víc se budou obviňovat ze zrady.

Před sebou máme komunální i prezidentské volby. Je dost možné, že někde

kolem toho budou i předčasné parlamentní volby. A všechny ty volby budou

vypjaté, divoké a nepřehledné. Já chci být realista. Dobře vím, že jsme

obklopeni Ojrojůnijí, že nám tu nepatří prakticky nic, poslední zbraně jsme

dodali na Ukrajinu k promtnímu rozstřílení a že v takových podmínkách se

nedají dělat zázraky. Poslední silnější figurka jsou naše elektrárny, co

dodávají proud do Dojčlandu. A tak jsem se zamyslel, co vlastně čekám od

politika, abych se o něj alespoň začal zajímat, byl ochoten o něm pronést

pár hezkých slov a nakonec mu třeba i hodil svůj hlas. Včera jsem nad tím

seděl s několika kamarády a po několika sklenkách portského z toho vypadlo

následující:

1. Bez ohledu na to, čím byl a co dělal, musí být schopen naplno říci, že

Fiala je kretén. A Pětikolka k tomu. Tady už neexistuje prostor pro

kompromis. Je mi jedno, jestli je to pravičák nebo levičák, je mi jedno,

čemu věřil v osmdesátkách, devadesátkách i před pár lety. Vy minulých

letech bylo dobře, blahobytně, ekonomika šlapala a lidi se mohli mýlit,

mohli zlehčovat varovné signály, mohli prostě spát na vavřínech a myslet

si, že takovou kravinu, jako se odstřihnout od ruských energií přece

nemůže nikdo myslet vážně. Kdo z politiků řekne nahlas, že je Fiala debil

první kategorie, ten má moji pozornost.

2. Bez ohledu na stranickou příslušnost, nebude se vymezovat vůči

Babišovým voličům. Protože bez voličů ANO nemá nikdo šanci. Je jich fakt

hodně a pokud nový nadějný kandidát začne říkat, že Babiše může volit jen

blbec, tak je zbytečné se jím zabývat, i kdyby splnil bod 1. V současném

rozložení preferencí prostě nemůže být úspěšný. Pokud už se musí vymezit

vůči Andrejovi, pokud mu Babiš leží v žaludku, tak nesmí s vaničkou vylít

i dítě. Babiše mít rád nemusí, ale jeho voliče mít rád musí. Kdo dokáže

zaujmout babišovy důchodce a pracující starší generaci, tomu jsem ochoten

věnovat pár článků.

3. Bude dělat svoji kampaň jinak než Nerudová a Petr Pavel. Na ty dva

jsem už alergický. Vyumělkované ksichtíky, zprávičky o tom, jak šli někam

do divadla, galerie nebo do firmy a jak to bylo skvěloučké a úžasňoučké.

Kecy o morálce, o tom, jak jsou pravdomluvní a spravedliví, jak Česko

potřebuje právě jejich principiální postoje, které ve skutečnosti

znamenají, že oni můžou všechno a prostý lid nic. Opět platí, že i kdyby

splnili bod 1 a 2, nemá smysl se jimi zabývat. Pokud nám budou vnucovat

své úžasné morální charaktery, podle kterých se točí vesmír, jdu od nich

pryč, protože není nic horšího než člověk, který je v každém ohledu tak

dokonalý, že má potřebu nás o své charakternosti informovat. A pokud mu

tuto charakteristiku potvrdí třeba Šafr, Kmenta nebo Etzler, tak je třeba

od něj zdrhat co nejdál.

Všimněte si, že mě vůbec nezajímá, jaký má postoj ke covidu ani k vesmírným

příšerám, ani mě nezajímá jeho názor na spiknutí světového židovstva,

nezajímá mě, jestli má červenou, modrou, oranžovou či jinou stranickou

knížku. Nezajímá mě, jestli je v politice dlouho a nebo jestli je tam

krátce. A nedělám si iluze, že má velkou šanci. Ale nechci revoluci, protože

se to může zvrtnout stejně jako arabská jara. Nechci žádné bezvládí, protože

to také nekončívá dobře. Ovšem pokud to takhle půjde dál, přesně té

revoluce, bezvládí a rozvratu se nám dostane měrou vrchovatou. Už fakt není

prostor na romantiku a nesplnitelné kádrové posudky.

Vítejte v předvolebním čase.

 

"