Show Email

Tělo:

Pokud se nebojíte číst pravdu, pokračujte.

Vlastenecké shromáždění v Karlových Varech 11. 6. 2022

Vážení přátelé,

jsem zkažen přírodními vědami. V nich je nutné definovat pojmy a nenakládat s nimi lehkovážně jako v humanitních vědách.

Vlastenectví bych definoval jako pozitivní vztah k vlastnímu národu, jeho historii, kultuře a významu. Vlastenec ovšem respektuje i jiné národy a chce s nimi žít v míru a spolupráci.

Nacionalista vyvyšuje svůj národ a jeho zájmy nad jiné a nevyhýbá se konfliktu s jinými národy, nacista je chce vraždit. Například němečtí nacisté židy a Slovany, ukrajinští nacisté Rusy. Šovinista je nekriticky přesvědčen o výjimečnosti svého národa.

S definicemi nemusíte souhlasit. Nabízím je jen k projasnění diskuze.

Vlastenectví je většinou pojímáno jako láska k vlastnímu národu, tedy emocionální vztah.

Jsem přesvědčen, že vedle toho je vlastenectví velmi racionální, protože podporuje soudržnost národa. Národ je největší komunita, kterou ještě vnímáme jako svoji. Jsme jistě také Evropané, ale různost evropských národů je velká. Ta rozmanitost je krásná, ale nelze se k ní vztahovat. Zájmy různých národů jsou konfliktní. Konflikt nemůžeme přijmout za svůj. Přes veškeré umělé úsilí nevznikne evropská identita. Nevím, kdo z nás se chce hlásit ke koloniální minulosti Západní Evropy s jejím systematickým vykrádáním Afriky, Ameriky a Asie. Jejich kolonialistická mentalita je stále živá, pokračuje jako neokolonialismus, i dnes s loupežemi a vražděním.

Ale my cizího nežádáme a svoje dát nechceme. V posledních desetiletích jsme byli a jsme nadále vykrádáni. Pokud máme jako národ přežít, musíme mít ekonomickou základnu, a co bylo naše, získat zpět. Pokud se to nepodaří, nemůžeme přežít jinak, než jako otroci. A otroci nejsou národ, jsou vyvrženci. Národ se může zorganizovat k odporu. Pokud to nedokáže, je to důkaz, že se změnil v anonymní masu otroků. Pokud se vám označení otrok, tedy někdo nepřipuštěný k rokování, nezdá, říkejme tomu masa anonymních spotřebitelů a námezdních pracovníků. Ti se nemohou spojit k odporu, necítí sounáležitost.

Rokování je důležité, protože se v něm tvoří pravidla. Pokud nežijeme podle pravidel, která jsme sami přijali, nejsme svobodní, jsme mimo rokování. Bez pravidel žít nelze, byť by nebyla psaná. Pravidla nás ovládají. Jen zdánlivě si děláme, co chceme.

Jak je to dnes? Až 80% toho, co projednává český parlament, je implementace unijních pravidel. Čili "naše" pravidla jsou ta, která nám byla vnucena z Evropské unie. A je to ještě horší. Pravidla, která vytváří Evropská unie, která si drze říká Evropa, jsou dvojí, jsou to jednak směrnice, jednak nařízení.

Čím se liší? Nařízení jsou přímo vykonatelná. Nesmíme se bránit, musíme se podřídit. Takzvaný národní parlament projednává jen směrnice. Nemůže je ale odmítnout, je povinen je implementovat, tedy vsadit do vlastních zákonů. Zbývá už jen málo pravidel, jimiž se musíme řídit, a která nejsou cizího původu. A stále jich ubývá. Žijeme stále víc