Show Email

Tělo:

Najdi si čas. Přestože je to dlouhé, je to zajímavé čtení.

V TV to neuvidíš.

Pane poslanče, na začátek se zeptám, odsuzujete ruskou agresi vůči Ukrajině?

Odsuzuji jakoukoli nevyprovokovanou agresi.

A agrese Ruska byla vyprovokovaná, nebo nevyprovokovaná?

Vládnoucí režim nás odstřihl od jiných než od vlastních informací, takže na vaši otázku nemůžu odpovědět.

Informace, které máte k dispozici, vám k odpovědi nestačí?

Chcete po mně soud v situaci, kdy mám k dispozici tvrzení pouze jedné strany sporu. Nejsem jasnovidec, abych za takových podmínek dokázal určit, kde je nejvíce pravdy, anebo alespoň nejméně lží.

Vy nevěříte oficiálním informacím, které podává třeba vláda nebo veřejnoprávní média?

Stejně jako v televizi Prima na tuto otázku odpovím prý citátem Václava Havla: „V zemi s cenzurou může oficiálním zprávám věřit jen blbec.“ S panem Havlem jsem v mnohém nesouhlasil, ale s tímto jeho výrokem souhlasím bezvýhradně.

Český rozhlas přišel s tvrzením, že ten citát není autentický.

Ten citát je platný, ať už je autentický, nebo ne. Pokud to neřekl Havel, tak to tedy říkám já.

Zpátky k Rusku a Ukrajině. Je nepochybné, že Rusko na Ukrajinu zaútočilo. Podle vás to tak není?

Když mě trefí kámen do hlavy, tak je nepochybné, že jsem byl zasažen kamenem, ale nic víc. Někdo se možná bude zlobit na ten kámen, já spíš na toho, kdo ho hodil, a ještě víc na toho, kdo ho k hodu přiměl. Život, a tedy i politika, je jako kniha. Pokud chcete znát celý příběh, musíte ji přečíst celou, nikoli pouze poslední odstavec poslední stránky.

Co tím chcete říct?

To, že dokud nebudeme vědět, co všechno vedlo Vladimira Putina k jeho rozhodnutí, tak nemůžeme soudit.

Nestačí, že zaútočil jako první?

Možná ano, možná ne. Vždy může existovat spousta okolností, které vojenský útok mohou ospravedlnit. V současném konfliktu to platí rovněž.

Mohl byste uvést nějaké příklady, které by podle vás vojenský útok mohly ospravedlnit?

Může se například ukázat, že ruské dezinformace o výrobě biologických zbraní, jejichž financování a výrobu na Ukrajině už ovšem mezitím přiznala v Kongresu USA státní tajemnice pro bezpečnost USA Victoria Nulandová, byly opravdu biologické zbraně a že se připravovalo jejich použití proti Rusku. Může se ukázat, že soustředění ukrajinské armády u hranic Doněcka a Luhanska spolu s dělostřeleckými útoky, které vedla na území těchto republik ukrajinská armáda a ukrajinské polovojenské jednotky a které jsou zaznamenány i v Daily Reports OBSE, byly přípravou k rozsáhlému útoku. K uklidnění situace také jistě nepřispěl podpis smlouvy mezi USA a Ukrajinou z 10. 11. 2021 o strategickém partnerství, která zavádí možnost široké spolupráce ve vojenské oblasti, protože následné přeskupování ukrajinských jednotek směrem ke Krymu a agresivní rétorika směrem k Rusku mohly být také vyhodnoceny jako příprava k útoku... Podobných faktorů může existovat celá řada, a proto by bylo dobré se soudy počkat na chvíli, kdy budeme vědět mnohem více, než víme dnes. Náš vládnoucí režim ale zavedl cenzuru, což samozřejmě informovanosti moc nepomáhá. Skoro to až vypadá, že nechce, abychom znali pravdu.

Zmínil jste Krym. Ten je ale podle mezinárodního práva ukrajinský a Rusko ho okupuje.

Ano, to se u nás tvrdí. Skutečnost je ovšem taková, že byl od roku 1783 ruský a následně sovětský. Referendum o autonomii Krymu proběhlo v únoru 1991 a následně Krym vyhlásil nezávislost, kterou SSSR uznal. Sám Sovětský svaz se rozpadl skoro až o rok později, přesně v prosinci 1991, a referendum o nezávislosti Ukrajiny také proběhlo až v prosinci 1991. Krym byl tedy samostatný dřív než Ukrajina. Aby se nastalá a trochu nepřehledná situace vyjasnila, proběhlo na Krymu v roce 2014 další referendum, kdy se lidé opět vyslovili pro to, aby byl Krym na Ukrajině nezávislý, a navíc se stal součástí Ruska. To jsou fakta. Abych to trochu přiblížil těm, kdo uspořádání Sovětského svazu zapomněli nebo v té době ještě nebyli na světě, tak použiji analogickou situaci z našeho prostředí. Představme si hypoteticky, že by třeba okres Děčín uspořádal referendum o nezávislosti na ČR a na základě toho referenda by se nezávislým celkem skutečně stal, což by uznala i Česká republika. A pak si představme, že by se ČR za rok po uznání samostatnosti Děčínska rozpadla na jednotlivé kraje, které by získaly statut samostatného státu. A najednou by přišel stát Ústecko a tvrdil, že autonomní oblast Děčín je jeho součástí. To přece nedává žádný smysl. A podobně je to s Krymem a Ukrajinou.

Mnozí lidé u nás, a také ukrajinský parlament, ale legitimitu referend na Krymu neuznávají a tvrdí, že Krym stále patří Ukrajině.

Je docela příznačné, že lidé, kteří neuznávají legitimitu dvou referend proběhlých po konci studené války, uznávají legitimitu dekretu generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu N. S. Chruščova z roku 1954. To je totiž jediný oficiální akt, kterým byl Krym převeden ze správy Ruské SFSR do správy Ukrajinské SSR. Pořád šlo ale o převod pravomocí v rámci SSSR, který byl nad oběma svazovými republikami a samozřejmě i nad Krymem. Když se pak rozpadl SSSR a vznikla samostatná Ukrajina, tak už Krym byl dávno samostatný.

Podle vás snad Putin nenese za konflikt vinu?

Zkusím vše nějak vysvětlit, i když zpochybňování stoprocentní odpovědnosti Vladimira Putina za válku na Ukrajině, a dnes už možná za všechny problémy světa, je u nás trestné. Právě teď ale stojím u řečnického pultíku ve Sněmovně, takže na mě snad spadá poslanecká imunita. Jakákoli válka je selháním politiků všech zúčastněných stran. Podstatou politiky je hledání rovnováhy, a pokud je rovnováha narušena, dochází ke konfliktům, v mezním případě k válkám. Za konflikt na Ukrajině tedy nesou svůj díl viny všichni zúčastnění, protože nedokázali najít rovnováhu. Asi jsme měli lépe chápat bezpečnostní obavy Ruska. Rusko asi mělo své obavy lépe komunikovat. Vládnoucí oligarchické klany na Ukrajině nejspíš měly lépe chápat, že vláda znamená i zodpovědnost, Evropa měla více zohlednit své zájmy a méně se ohlížet na ty americké. Amerika se asi měla smířit s tím, že bude existovat Nord Stream II a že se Evropa trochu vymaní ze závislosti na Americe. Co kdo mohl udělat lépe, je ale tématem pro rozsáhlou analýzu, která přesahuje formát našeho rozhovoru.

Mělo se tedy Rusku ustoupit?

Mělo se najít řešení přijatelné pro všechny.

Takže ustoupit? Nemá snad, jak opakovaně říkali premiér Fiala, ministr Rakušan či předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová, každá země právo rozhodnout se, kam chce patřit?

Ano, to je takový inkluzivní přístup, kdy každý má nárok na všechno, což je ale samozřejmě nesmysl. Každá země někde leží, a kdyby nebylo už nic jiného, tak i jenom proto se nemůže rozhodovat, kam chce patřit, protože patří tam, kde leží. Každá země má nějakou historii a nějaké sousedy, což také nelze změnit. A pak má každá země nějakou váhu, která je součtem jejích ekonomických, vojenských, diplomatických a dalších obdobných kapacit. Představa, že všechny tyto faktory lze jen tak zahodit a rozhodnout se, že všechno bude najednou jinak, je vrcholným projevem politického ignorantství. Je to totéž jako prohlásit, že každý má právo nebýt pokousán vosami. Ano, můžeme to křičet, můžeme to napsat na transparenty, můžeme si to klidně i stokrát odhlasovat, jenže když pak strčíte ruku do vosího hnízda, tak ji budete mít jak bambuli, protože vosy si zase odhlasovaly, že jim do hnízda nikdo nebude strkat pazoury. Kdo tohle nechápe, je idiot. Racionálně uvažující člověk se buď bude chovat tak, aby nedostal žihadlo, nebo půjde a vosy vyhubí. A protože v případě Ruska by pokusy o jeho vyhubení znamenaly konec života na planetě Zemi, tak nám nezbývá než se nějak dohodnout.

Vy byste Rusku ustoupil?

Jak v čem. Ani Rusko nemá zájem na konfrontaci, protože i pro Rusko je válka drahá a riskantní, takže i pro Rusko je dohoda, tím ale myslím přijatelnou dohodu, nejlepším východiskem. Jenže na dohodu musejí být dva.

Neznamená to slevit z vlastních zásad?

V politice musí každý někde, někdy, v něčem ustoupit – to je podstatou uzavírání dohod. Vyprovokovat konflikt umí každý mamlas a politický nedouk – stačí jen dostatečně dlouho partnerům hlasitě nadávat a na všechny jeho návrhy říkat zásadové „ne“ a výsledek, tedy střelba a mrtví lidé, se nakonec určitě dostaví. Nalézt rovnováhu ale dokážou jen skuteční politici. Bohužel nám teď vládne koalice politických mamlasů, politických nedouků a cizích poskoků.

Vy osobně stojíte na straně Ruska, nebo Ukrajiny?

Já stojím na straně České republiky!

Tak přece otázka nestojí, jde o to, kam se stavíte ve sporu Ruska a Ukrajiny.

Zájmem Ruska, Ukrajiny, České republiky a celé Evropy je, aby válka na Ukrajině co nejdřív skončila. V případě, že se to nepodaří, je zájmem České republiky a celé Evropy nenechat se do toho konfliktu vtáhnout. Jsou ale země, které mají naopak zájem na tom, aby ta válka trvala co nejdéle a byla co nejkrvavější. Zde je nutné říci, že naše současná vláda v tomto ohledu zastupuje zájmy těchto zemí, a nikoli zájmy ČR.

Které země to jsou?

Například USA a Čína na té válce určitě neprodělávají.

Jak USA a Čína mohou vydělávat na konfliktu?

Podívejme se jen na ČR. Závislost na levném ruském plynu vyměníme za závislost na drahém plynu americkém. Tím jednak naplníme kapsy amerických producentů plynu a jednak snížíme konkurenceschopnost našich firem, které budou muset platit za plyn mnohonásobně víc než doposud, a ještě investovat do technologických úprav, což pro většinu z nich bude znamenat likv