Show Email

Tělo:

také to částečně popisuje Karin Lednická v druhém díle knihy Šikmý kostel..

--DOCX--

Volyňský masakr

(polsky Rzez wolynska, rusky Волынская резня), nebo Volyňská tragédie (ukrajinsky Volinska tragedіya, pol. Tragedia Wolynia..) - Etnicko-politický konflikt, doprovázený masivním vražděním (Banderovské) Ukrajinské povstalecké armády (OUN (b)), především etnických polských civilistů a civilistů jiných národností, včetně Ukrajinců, v okrese Volyni-Podolí (německy Generalbezirk Wolhynien-Podolien). Volyně byla až do září 1939 pod kontrolou Polska, Masakr začal v březnu 1943 a dosáhl svého vrcholu v červenci téhož roku.

Na jaře roku 1943 na Volyni, obsazené německými vojsky začaly rozsáhlé etnické čistky. Tyto zločiny neprovedli nacisté, ale militantní ukrajinští nacionalisté, kteří chtěli "očistit" území Volyně od polského obyvatelstva. Ukrajinští nacionalisté obklíčili polské vesnice a kolonie, a vraždili. Zabili každého - ženy, starce, děti, kojence. Oběti zastřelili, ubijeli holemi, rozsekali sekyrami. Pak mrtvoly zavražděných Poláků pohřbili někde v poli, vyplenili jejich majetek, nakonec domy zapálili. Místo polských vesnic zbyly jen ohořelé ruiny.

Zavraždili i ty Poláky, kteří žili ve stejných vesnicích s Ukrajinci. Bylo to ještě jednodušší - nebylo nutné shromáždit velké skupiny. Malé skupiny OUN napadly spící vesnice, vešli do domů a zabili všechny Poláky. Místní pak pohřbili mrtvé vesničany "špatné" národnosti...

Tak bylo vyvražděno několik desítek tisíc lidí, jejichž jedinou chybou bylo jen to, že se nenarodili jako Ukrajinci a žili na ukrajinské půdě.

Organizace ukrajinských nacionalistů (Banderovske hnutí) / OUN (b), OUN-B / nebo revoluční / OUN (p), OUN-P / takě jako (krátkodobě v roce 1943) / OUN (CQ), OUN-SD / (укр. Організація українських націоналістів (бандерівський рух) - jedna z frakcí ukrajinských nacionalistů. V současné době (od roku 1992), se za nástupce OUN (b) označuje Kongres ukrajinských nacionalistů.

V průběhu výzkumů "Mapa" v Polsku bylo zjištěno, že v důsledku akcí UPA-OUN (B) a SB OUN (b), kterých se zúčastnilo někdy i místní ukrajinské obyvatelstvo a skupiny ukrajinských nacionalistů, zahynulo na Volyni ne méně než 36 543 - 36 750 lidí, u kterých je známo jméno a místo úmrtí. Kromě toho badatelé spočítali 13 500 až 23 000 Poláků, jejichž okolnosti smrti nejsou jasné.

Několik výzkumníků hovoří o tom, že obětí masakru bylo asi 50 až 60.000 Poláků, odborné diskuse o počtu obětí polští odborníci udávali v rozmezí 30-80 tisíc.

Tyto hromadné vraždy byly skutečným masakrem. Představu o děsivé krutosti volyňské genocidy dává úryvek z knihy známého historika Timothy Snydera.

"V prvním vydání novin UPA z července 1943 bylo slíbeno, že "hanebnou smrtí" sejdou všichni Poláci, kteří zůstali na Ukrajině. UPA byl schopen splnit své hrozby. Během následujících dvanácti hodin, od večera 11.07.1943 až do rána 12. července UPA zaútočil na 176 obcí....

Během roku 1943 jednotky UPA a speciální jednotky bezpečnostní služby OUN zabijely Poláky jak individuálně, tak kolektivně v polských vesnicích a osadách, a ty Poláky, kteří žili v ukrajinských vesnicích. Podle četných svědeckých zpráv ukrajinští nacionalisté a jejich spojenci vypálili domy, postříleli nebo pochytali ty, kteří se snažili uniknout, a ty, které se podařilo chytit na ulici, zabili kosy a vidlemi. Kostely, naplněné farníky, vypálili do základů. Přeživší Poláky zastrašovali a nutili je k útěku. Bandité vystavovali těla bez hlav, ukřižované, rozčtvrcené nebo rozpárané."

Dokonce i Němci byli ohromeni jejich sadismem – vypichovani očí, rozparání břicha a brutální mučení před smrtí bylo samozřejmostí. Zabíjeli v