Show Email

Tělo:

-----------text přílohy-------------

Haas (ODS): Ukončuji členství v ODS

15.02.2015 19:35

Rezignační dopis Tomáše Haase, jednoho ze zakladatelů ODS.

ODS Region Praha,

Filip Humplík,

předseda regionu Praha

Ing. Arch. Martin Valovič,

předseda místního sdružení ODS Praha 10, Vinice

Praha, 15.2.2015

Vážení,

s lítostí vám oznamuji, že vzhledem k tomu, že mé svědomí mi nedovoluje smířit se s některými politickými postoji ODS, rozhodl jsem se ukončit mé členství.

Vzhledem k tomu, že má oblastní kancelář není funkční, oznamuji své vystoupení z ODS touto cestou.

Členem ODS jsem byl téměř od jejího založení, stal jsem se jím krátce po návratu z exilu a po Hostivařském sněmu. V ODS jsem byl aktivním členem, pracoval jsem v ODS Praha 10, a několik měsíců po vstupu jsem byl zvolen předsedou oblasti a členem tehdejší pražské "Regionální rady".

Byl jsem poradcem ministrů ODS a prosazoval jsem principy, zásady a program ODS. Nebylo to těžké, souhlasil jsem s nimi, sdílel jsem jejich myšlenky a pomáhal je v místech mého působení uplatňovat.

Přerušil jsem své členství návratem do Kanady a USA krátce před "Sarajevem". Po svém definitivním návratu do vlasti, jsem pracoval jako poradce prezidenta republiky Václava Klause a později premiéra Mirka Topolánka.

Často jsem svými články a analýzami kritizoval slepou politiku ODS, jejíž vedení zcela ignorovalo dlouholetý masivní úbytek voličů, a která se stala se zapouzdřenou enklávou dlouhodobých funkcionářů, až do míry, kdy se zdála být soudobou českou kopií bývalého Moskevského Politbyra a odchylovala se v praxi od svých programových zásad. Přesto jsem ODS po celou dobu obhajoval, věřil jsem, že najde sílu se vypořádat se svými problémy a zvrátí ničivý trend ztráty voličské důvěry. Bohužel se tak nestalo.

Členem ODS jsem se znovu stal, když na tom byla nejhůře, krátce před posledními sněmovními volbami. Stal jsem se jím proto,že jsem považoval za svou povinnost ODS aktivně pomáhat, měl jsem důvěru v lidi, kteří prosazovali změny a dávali naději na obrat. Vývoj od posledních volem ve mně zanechává smíšené pocity. Na jedné straně vidím faktické změny, pohyb a snahu o změnu. Na druhé straně vidím pokračování sebedestrukčních trendů - uzavřenost, snahu problémy neřešit ale "ustát".

Do dnešního dne ODS neudělala to, co udělá jakákoliv solidní firma, nebo organizace, která je v nesnázích a hrozí jí zánik. Neudělala a nemá v úmyslu udělat solidní, profesionální a objektivní analýzu toho, co zavinilo její pomalý sestup z pozice největší strany v republice do strany, která dnes pokládá za úspěch zvolení 16 poslanců v dvousetčlenné sněmovně a jednoho europoslance. ODS ztratila mezi roky 2006 a 2013 jeden a půl milionu voličů. Nikoho ve vedení ODS no nijak nevzrušovalo, po každých volbách vedení oznámilo, že "problémy ODS jsou věcí minulosti" a "musíme se semknout". To bylo hlavním tématem mé kritiky prakticky od začátku této ignorované krize.

Bohužel vidím, přes snahu jednotlivců a mnoha skupin v ODS, zcela očividné pokračování sebevražedné politiky, vedle již zmíněné předem zamítnuté analýzy příčin krize ODS, vidím snahu diskuzi o minulost spíše bránit. "Žádné sebemrskačství", "nedívejme se dozadu, musíme hledět kupředu" a staré známé "musíme se semknout" a "problémy ODS jsou věcí minulosti".

Nejsou. Problémy trvají - důvěra veřejnosti je ještě menší, než byla na podzim 2013 v době sněmovních voleb. Dnes se ODS neodpoutala ode dna, v průzkumech se pohybuje na hranici volitelnosti a stále se snaží problém neřešit, ale "ustát". A hlavně zabránit tomu, aby se o ODS a její renesanci mluvilo - mohlo ba to zřejmě podle vedení ODS uškodit, mohly by při tom vylézt na světlo některé nechtěné věci. Marně se snažím ODS upozornit, že nelze takto postupovat, že před "nechtěnými věcmi" z minulosti se ODS neschová, že je naopak nutné o nich mluvit a ukazovat veřejnosti jak se s nimi ODS vyrovnává. Hlavním problémem ODS, od kterého se odvíjí všechny ostatní, je ztráta důvěry. Domnívat se, že ODS může do příštích voleb zavřít okna, před veřejností tajit skutečné a reálné změny, aby při tom nevyplavalo, proč jsou ty změny potřebné, je strašnou chybou. Jestli se vedení domnívá, že před příští mi volbami na začátku kampaně ta uzavřená okna otevře a předseda, nebo celé gremium veřejnosti na tiskové konferenci sdělí, že "už jsme se změnili, teď jsme ta nová ODS a už nám můžete věřit a volit nás" budou zklamáni - bude to možná poslední den ODS. Jediné co voliči řeknou bude, že to slyšeli po každé od roku 2006 a jediný rozdíl je, že nám to tehdy říkali pár týdnů po volbách a vám to trvalo čtyři roky - asi máte ještě delší vedení, než měli vaší předchůdci.

To vše jsem napsal a řekl mnohokrát, marně, ale ne úplně marně a nebylo by to samo důvodem mého vystoupení z ODS. Jak ve vedení ODS v regionu, tak na nejvyšší úrovni jsem našel lidi, kteří se se mnou ve většině shodují a chtějí změnu. A stále doufám, že včas toto mínění převládne.

K mému rozhodnutí mně vede speciálně postoj ODS k Ukrajinské krizi. Mohu uvést mnoho příkladů chyb ODS, ale uvedu jen některá fakta, která jsou zřejmá a nevyvratitelná a pro jejich pochopení nemusí člověk být historikem a politologem, stačí se vrátit se k událostem, které ilustrují proč jsem k tomuto rozhodnutí dospěl.

Vraťme se k událostem roku 2013.

Již na jaře 2013 žádalo Rusko meeting mezi Ukrajinou, EU a Ruskem k otázce řešení Ukrajinského dluhu. EU to odmítla. A zesílila úsilí o urychlení vstupu do EU. 24. června 2013 byl v Lucembursku podepsán dokument "EU - Ukraine Association Agenda to prepare and facilitate the implementation of the Association Agreement". a začal silný nátlak na Janukovyčovu vládu k přijetí podmínek asociační dohody a jejímu podpisu. Nevím a nebudu spekulovat proč takový nátlak - Ukrajina ai vzdáleně nesplňovala kriteria EU pro přijetí ani jako přidružený člen a Evropská Unie nebyla připravena asistovat v řešení Ukrajinských problémů. O tom svědčí další mezník událostí roku 2013. Ukrajina potřebovala v té době asi 15 miliard dolarů pro to, aby se mohla zbavit nejvíce naléhavých dluhů a začít s nejnutnějšími ekonomickými reformami a dalších 20 miliard pro nejbližší dvouleté období. Evropská unie v návrhu asociační dohody nabídla směšnou částku 180 milionů dolarů, na poslední chvíli zdviženou na 827 millionů, a vágní nabídkou 1 miliardy Euro přes MMF. Asociační dohoda podle návrhu EU, by navíc znamenala na Ukrajině, jejímž největším obchodním partnerem bylo Rusko, zavedení dvou zcela rozdílných celních tarifů, což by znamenalo, že se stane levným překladištěm evropského zboží pro Rusko, které by ztrácelo miliardy na celních poplatcích a čelilo levnému dovozu z Evropy a drahému vývozu do Evropy. S tím Rusko pochopitelně nemohlo souhlasit. Pro Ukrajinu by to navíc znamenalo, že se stane odbytištěm laciného evropského zboží, což by hrozilo jejím místním výrobcům a sama, protože Ukrajinské výrobky by ještě dlouho nemohly splňovat přísné evropské normy a požadavky, by přišlo o největší odbytiště svých výrobků (Exort do Ruska byl asi čtvrtinou celkového exportu Ukrajiny).

Není pravdou, že Janukovyč asociační dohodu odmítl. Naopak, Janukovyč