Show Email

Tělo:

Všechny Vás zdravím,

v příloze posílám aktuální číslo občasníku v elektronické podobě.  

Přeji Vám hezký víkend a v úterý se můžete opět těšit na další díl Bez

obalu. Na předchozí díly se můžete podívat zde

(https://www.youtube.com/watch?v=DPCeQveZHa0&list=PLZz9chsgFIf1Lf-FA7Hd98_2asmjA4nGd)

Kateřina Konečná    

----------text přílohy---------

01/2022

OBČASNÍK

PRVNÍ VYDÁNÍ / 2022 BŘEZEN

Komentovat dění v jiných státech může být bráno jako vměšování se do jejich záleži­tostí. Aktuálně vidíme napjatou situaci v Ka­zachstánu. A když tamní prezident označí za původce násilí lidi vyškolené v zahraničí, ozvou se Spojené státy, že jde o potlačení tamní demokracie. Jako by 6. ledna neby­lo výročí, kdy demonstranti napadli jejich Kapitol a také tam byly oběti na životech. Tam se s demonstranty taky vypořádali po svém.

Chtěla bych se ale dotknout situace na Slovensku. Možná i někteří z vás čtenářů neberou tuto zem jako cizí, ale stále jako zemi, která s naší tvořila jeden celek. V určitém směru se tato záležitost týká i České republiky. A proto snad nikoho neurazí, když si dovolím komentář k do­hodě o obranné spolupráci mezi Sloven­skem a USA. Tento dokument momentálně rozděluje slovenskou společnost. Jednání začala probíhat už v roce 2019, ale vláda Roberta Fica tato jednání ukončila. Nyní se v médiích ke smlouvě, kterou již dojed­návala nová vláda, vyjadřuje velmi důrazně a hodnotí tento návrh jako jednoznačně nevýhodný pro Slovensko. Podle něj bude mít Slovensko omezené pravomoci vůči americkým vojákům.

Jedním ze dvou letišť, kterých se dohoda týká, je letiště Sliač. Nyní na něm probíhá od roku 2020 rekonstrukce. Ta má být dokončena v roce 2024. Po tu dobu je le­tiště vyřazeno pro civilní lety. Ministerstvo dopravy jako jediný akcionář společnosti Letiště Sliač však už s obnovou civilních letů nepočítá a na úřad práce nahlásilo hro­madné propouštění cca tří desítek zaměst­nanců. Již nyní je na letišti vyhrazená zóna, kam se nedostane ani letištní personál.

Přitom toto letiště ještě pod svým his­torickým názvem Tri duby, sehrálo vý­znamnou roli při osvobozování Slovenska za

II. světové války Rudou armádou. Tehdy, a i v pozdějších letech, sloužilo toto le­tiště slovenské armádě. A za sebe vidím jako zásadní rozdíl, pokud sloužilo letiště k obraně vlastního státu, a nebo pokud má sloužit jako týlové zajištění např. pro létající tankery jiných mocností, které se připravují na delší dolet svých bojových letadel. Nena­padá vás možný cíl jejich letů? Mě ano!

A v tomto mi není tato situace lhostejná a týká se i České republiky. O podobném využití le­tiště se uvažuje i v Moravskoslezském kraji. Konkrétně o letišti v Mošnově. I o něj má zájem americká armáda. Tady však nejde o letiště státu, ale o majetek Moravskos­lezského kraje. Buduje se zde obrovské multimodální překladiště (spojení silniční, železniční a letecké přepravy). Tak se přímo nabízí možnost, že některé haly už koupili američtí investoři. A komu je do budoucna pronajmou, je už na nich.

Ale vrátím se na Slovensko. Schválení do­hody musí projít vládou SR, pak následuje schválení v Národní radě SR a na závěr by ji měla ratifikovat prezidentka. Tento pro­ces tak i přes odpor velké části slovenské veřejnosti má naději na schválení. Slovens­ko má před námi na úrovni voleb do parla­mentu asi dva roky náskok. Můžeme sledo­vat, jak si vede tamní vládnoucí čtyřkoalice. U nás jsme lepší a máme dokonce pětikoa­lici, která se sice ještě stále vzájemně ladí, ale byl to právě tehdejší místopředseda ODS Alexandr Vondra, který zmínil možnost vybudovat americkou základnu v Mošnově. A tato ODS je dnes jednou ze stran vlád­noucí koalice a má v jejím čele jako premiéra svého předsedu.

Proto mi není lhostejná situace na Slovensku. I u nás má pravicová vláda v parlamentu většinu a může se opřít i o většinu v senátu. A mohou si prohlasovat i zřízení základny. Stávající ministr zahraničí již svými výroky na dění ve světě jasně dává najevo, kdo mu posílá noty.

Řekla jsem to již v minulosti a na svém sta­novisku si trvám. Jako matka i jako politič­ka udělám vše pro to, aby u nás žádná cizí základna nevznikla! A snad i touto svou úvahou dodám energii přátelům na Slovensko, aby se i oni úspěšně ubránili zřízení americké základny a zachovali si svou vlastní suverenitu!

OBČASNÍK 01/2022

PRVNÍ VYDÁNÍ / 2022 BŘEZEN

Pomoc uprchlíkům nesmí být na úkor potřebným!

Pomoc uprchlíkům z Ukrajiny je nesmírně potřebná a je dobře, že se to děje. Lidé, kteří jsou v nouzi, si zaslouží solidaritu a podporu, je to nejen levicové, ale, myslím, i obecně lidské. Bohužel ale nežijeme ve státě socialistickém a nemáme levicovou vládu. Mám proto velkou obavu, aby se pomoc uprchlíkům neděla na úkor služeb pro ostatní lidi, kteří už před válkou byli na sociálním dně. Musíme si uvědomit, že se současnou humanitární krizí nikam nezmizely matky samoživitelky, lidé v dluhových pastích, bezdomovci a další skupiny obyvatel, na které současný sys­tém často zvysoka kašle. Také je potřeba si přiznat, že naše zdroje nejsou nekonečné, a pokud se někde přidává, musí se také odněkud brát. V solidárním státě by se to bralo takzvaně odshora. Nejvíce by přispěli ti, kteří jsou za vodou, ale u nás se se škrty

za vlády ODS vždy začínalo odspoda a na ty nejbohatší většinou vůbec nedošlo. Bylo by obrovskou chybou, kdyby to dopadlo stejně i v tomto extrémním případě.

Lidé na sociálním dně teď na tom budou pravděpodobně ještě hůř. Růst cen, inflace a nestabilita na trhu práce jim jen těžko uleví. Organizace, ať už státní, nebo nestát­ní, nemůžou přesměrovat svoji činnost na pomoc uprchlíkům a přestat se starat o lidi, se kterými do teď pracovali. Pokud má být Česká republika solidární, a já si myslím, že rozhodně má, nesmí tak učinit ne na úkor těch nejslabších.

Věřím, že máme z čeho brát. Vyšší zdanění korporací by jistě přineslo do­statečné množství prostředků na po­moc všem, které současná krize zasáhne.

Progresivní zdanění těch nejbohatších, sektorové daně zaměřené na vysoce ziskové sektory ekonomiky jako jsou třeba banky nebo digitální daň, by nám umožni­ly pomoci běžencům a zároveň se starat o naše lidi. Regulace cen energií a ná­jemného by jistě také ulevila všem, kteří mají problém vyjít s výplatou.

To všechno jsou realistické kroky, které nepotřebují nijak zásadní změny a mohly by pomoci teď a tady. Pokud totiž opět necháme, aby za nás vše řešila svatá “nevi­ditelná ruka trhu”, zaděláváme si na řadu dalších sociálních problémů a případnou nenávist vůči lidem, kteří prchají před válkou a to teď opravdu nepotřebujeme.

Nad Benešovými dekrety si ruce mnou předčasně!

Nedá se nevšimnout si, jak stále narůstá snaha poukazovat na dekrety prezidenta Edvarda Beneše jako na vyhaslé (obsolentní). Tyto dekrety vydávané v době končící II. světové války a krátce po ní byly dodatečně schváleny Prozatímním Národním shromážděním v březnu 1946 ústavním zákonem č. 57/1946 Sb. Mají tak sílu ústavních zákonů. Ve sbírce zákonů bylo publikováno 98 dekretů prezidenta. Většina jich byla vydána v exilu. V exilu proto, že na našem území byla v té době OKUPACE. Okupace nacistickým Německem. Okupace, která stála v letech 1939-1945 životy 360 tisíc obyvatel československého státu. Okupace, která umožňova­la nacistům rozhodovat o životě a smrti obyvatel dočasně poro­beného státu. Okupace, která umožnila drancovat suroviny (uhlí, dřevo, nerosty). Za okupace posílalo Německo naše občany na nu­cené práce.

Ti, kdo hovoří o Benešových dekretech jako o vyhaslých, chtějí, aby se zapomnělo na to, co jim předcházelo. Aby se příčina, rozpoutání

II. světové války, považovala za následek. Aby ti, kdo mají na svědomí rozpoutání největší tragédie v dějinách lidstva, z toho nyní vychá­zeli jako oběti. Ostatně pomohl jim v tom Evropský parlament se svou rezolucí O významu společné paměti pro budoucnost Evropy. Je ostudné, že jsem proti němu z českých europoslanců hlasovala jako jediná.

V dekretech prezidenta Edvarda Beneše se znárodnily některé průmyslové podniky, pojišťovny, banky. A co asi na nich někomu vadí nejvíc, je konfiskace majetku etnickým Němcům a Maďarům, kolaborantům a zrádcům. A pokud někdo rozporuje oprávněnost odsunu Němců, měl by si připomenout, že šlo o rozhodnutí us­kutečněné na Postupimské konferenci vítěznými mocnostmi – Sovětským svazem, Spojenými státy a Spojeným královstvím.

A na závěr bych ještě připomněla jeden dekret prezidenta. Nejde ale o prezidenta Beneše. Jde o Háchův dekret o slibu poslušnosti Adolfu Hitlerovi z 8. března 1940. V něm slibovali poslušnost »vůd­ci velkoněmecké říše…« členové protektorátní vlády, zaměstnanci veřejných orgánů a orgánů veřejné správy, učitelé…

A když vidím, kdo se chce »sbližovat« se zástupci Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kdo se fotí s jejich představiteli, kdo jezdí na je­jich sjezdy, kdo chce pořádat tyto sjezdy i v České republice, kdo tyto myšlenky rozšiřuje i prostřednictvím komentářů a pořadů ve veřejnoprávních médiích, tak ani tento zavrženíhodný dekret nepovažuji za vyhaslý. Naopak, s nástupem nové pětikoaliční vlády toto nebezpečí návratu stoupá!

OBČASNÍK 01/2022

PRVNÍ VYDÁNÍ / 2022 BŘEZEN

Pane Fialo, odstupte!

Ráda bych se vyjádřila k dnes premiérem podepsané Dohodě

o dolu Turów. Musím říct, že z postupu vlády v této věci jsem velmi rozčarovaná (a to používám velmi slušný slovník). Podep­sat takovou smlouvu za současné situace je dle mého názoru postup přímo proti zájmům České republiky a jejím občanům. Několik let jsme napříč politickým spektrem a ve spolupráci s nezis­kovým sektorem v Německu i ČR a s advokáty z Frank Bold společně postupovali v evropských institucích a Evropském parlamentu, polský postup s rozšířením těžby napadali na jednáních výboru PETI a všemožně šířili osvětu o neakceptaci polského chování.

Hejtman Půta (STAN) kudy chodil, tak konzistentně vykládal, že dle analýz hejtmanství předpokládané škody pro liberecký re­gion způsobené rozšířením dolu až k českým hranicím mohou dosáhnout mezi 6 až 10 miliardami korun, protože jde o vodovod pro 30 000 lidí. Ano, pan hejtman mohl odhad nadsazovat, ale i veškeré vládní materiály vždy počítaly střízlivě se škodou minimálně 2 miliardy korun. Podle poslední informací česká vláda souhlasila se smlouvou, která poskytuje náhradu škody pouhých 45 milionů eur, cca 1 miliardu korun, tedy pouhou polovinu i toho nejstřízlivějšího odhadu možných škod. Postup české vlády je o to nepochopitelnější, že premiér Fiala dnes podepsal tuto extrémně nevýhodnou smlouvu s polským premiérem Morawieckim za situ­ace, kdy všechny karty byly v našich rukou.

Evropská komise dle slov jejího mluvčího z tohoto týdně chtěla již začít vymáhat více jak miliardovou pokutu za neplnění rozsudku Soudního dvora EU, který dal našim nárokům za pravdu a kdy sám Polský správní soud zrušil tento týden platnost dokumentu k prodloužení těžby v Turówě. Já se ptám proč? Měli jsme Poláky v hrsti, a nakonec jsme dostali akorát almužnu? Co na to hejtman Půta, že jej hodili přes palubu jeho nohsledi ze STAN sedící ve vládě? Nebo snad najednou změnil své předchozí analýzy a slova a hodil občany regionu přes palubu on? Proč česká vláda schválila nevýhodné znění smlouvy na tajném nočním zasedání? Jak mohla naše vláda podepsat daný dokument, když čeští advokáti z Frank Bold přišli 3 hodiny před jejím podpisem s informací a jasnými důkazy, že polské PGE, které provozuje Turów, souhlasilo, již před létem se závěry českých hydrogeologů, že bariéra, která měla chránit českou vodu před únikem a o níž se celá česko-polská smlouva opírá, je k ničemu a propouští? Mimochodem tato infor­mace byla polské vládě údajně známá již od srpna 2021 a i přesto dělala na nás měsíce ramena, zastrašovala nás a jednala s námi v nedobré víře.

Pokud premiér při znalosti všech těchto okolností nakonec smlouvu podepsal, jednal dle mého názoru nejenom v přímém rozporu s českými zájmy, které má chránit, ale plivnul do tváře tisícům lidí žijících na česko-polsko-německém pohraničí, jejichž život bude následujících 22 let negativně těžbou ovlivněn. Premiér Fiala k tomu navíc pošlapal roky práce desítek odborníků, advokátů, dobrovolníků i koneckonců nás politiků, kteří se v boji proti této ekologické a vodohospodářské katastrofě společně spojili. Upřímně, je mi z celé situace zle.

Ochrana pracujících se musí týkat i těch, kdo prchá před válkou

Do naší země přichází obrovská spoustalidí, kteří musejí prchat ze své země. Jsou to slušní a pracovití lidé a pro řadu z nich je představa, že by měli sedět s rukama v klíně a čekat na dávky, nedůstojná.

Budou chtít pracovat a to je samozřejmědobře, práce je tu dost pro všechny. Stačí se podívat kolem sebe, není jediný sektorekonomiky, který by nehledal nové lidi.

Je s tím ale spojeno nebezpečí!

I když je v naší zemi spousta poctivýcha slušných zaměstnavatelů, vždy se najdoui ti, kteří by rádi tíživé situace lidí využije ve svůj vlastní prospěch.

Různé pochybné pracovní agentury a zaměstnavatelé, co hledají lidi na dobré slovo, se určitě teď vyrojí jako houby podešti.

Pád uprchlíků do oblasti takzvané šedé ekonomiky by byl prohrou pro všechnykromě těch, co si chtějí namastit kapsu.

Stát v tomhle případě nesmí selhat!

Potřebujeme, aby tito lidé, kteří často nez­nají jazyk ani náš velmi komplikovaný pra­covně-právní systém, dostali dostatečnou ochranu a poradenství.

Je v našem zájmu, aby pracovali pouze s řádnou pracovní smlouvou a dostali za svoji práci zaplaceno.

Věřím, že by tady mohla vzniknout funkčníspolupráce mezi levicovými subjekty a odborovými organizacemi, abychomporušování práv pracujících společněpředešli.

Ráda bych tedy tímto způsobem vyzva­la všechny odborové organizace, strany,hnutí a spolky, pro které jsou práva pracu­jících v naší zemi nosné téma.

Dejme na chvíli stranou neshody, které mezi sebou máme a využijme našich kapacitk tomu, abychom předešli zneužívání a vykořisťování uprchlíků a také podrývánívybojovaných práv českých pracujících.

OBČASNÍK 01/2022

PRVNÍ VYDÁNÍ / 2022 BŘEZEN

Stejná práce = stejná odměna?

Socialismus, třídní boj, centrální plánování. Tato a další slova rádi používají různí »experti«, když se nějaký zaměstnanec domáhá svých práv.

V titulcích většinou není uve­deno, kdo ti »experti« vlastně jsou, a člověk tak snadno na­bude dojmu, že jde o nestranné odborníky nejspíše z akademie věd, kteří střízlivě posuzují situaci bez toho, aby někomu nadržova­li. Až někde dole v textu se pak dočteme, že experti jsou vrcho­lní manažeři nadnárodních ban­kovních domů a jejich dlouholetá kariéra stojí na tom, že brání zá­jmy svých chlebodárců, za což jsou odměňováni statisícovými platy. Takový »expert« pak rád v novinách patřících nějakému miliardáři upozorní čtenáře, že chtít férovou mzdu za poc­tivou práci je návrat do totality, a pokud jim jenom trochu záleží na svobodě, demokracii, tak musí po sobě nechat co nejvíce šlapat.

Nedávno server Aktuálně.cz přinesl článek »Všichni mají nárok na pražské platy, potvrdil Ústavní soud. Socialismus, míní experti«. O co jde? Zaměstnanci České pošty přišlo divné, že za stejnou práci jako jeho pražský kolega dostává o 3500 korun méně, a ozval se. V normálním světě by se vedení pošty omluvi­lo a chybu v platových rozdílech napravilo. Bohužel nežijeme v normálním světě, a tak tento případ došel až k Ústavnímu soudu…

Opravdu se z elementárního požadavku na férovou odměnu za práci musí stát spor, o němž musí rozhodovat Ústavní soud? Přitom právě státní podnik, který navíc v posledních osmi letech vedla aktuálně na levi­covou stranu hrající si ČSSD, by měl být tím, kdo ukazuje, jak mají vypadat příkladné pracovní podmínky. Místo toho vysílá pošta české veřejnosti jasný vzkaz: Než abychom řadovým zaměstnancům platili férově, to se raději budeme do nekoneč­na soudit, a přitom nemáme problém vyplácet vrcholovým manažerům statisícové platy a odměny.

Co s tím? V tomto konkrétním případě vyrovnat mzdu všech zaměstnanců pošty. Princip »stejná práce, stejná odměna« musí být dodržen. Je potřeba vyslat jasný vzkaz, že se chudší regiony naší země nemůžou stát pro firmy místem levné pra­covní síly. Pokud chceme, aby se tyto regiony ze své složité ekonomické situace co nejdříve dostaly, tak je růst mezd tou nejlepší cestou. To samé ale musí platit i pro státy EU. Jinak budeme navždy jenom eko­nomickým vazalem Západu! Je na čase rovněž přestat označo­vat dobře placené zaměstnance nadnárodních korporací za ex­perty a jejich názory přestat vnímat jako nestranné.

A v neposlední řadě musíme bojovat za minimální důstoj­nou mzdu pro všechny zaměst­nance. Takovou, která nebude sloužit jen k přežívání, ale umožní každému poctivému pracujícímu naplno užívat všech výhod naší společnosti. Ať už jde

o bydlení, sport, rekreaci nebo kulturu. A pokud bude něk­do tyhle požadavky označovat za socialistické, pak je, myslím, v pořádku mít v dnešní společno­sti socialistické požadavky.

Ministr pokrytec

Ester Ledecká je výjimkou, když jako sportovkyně zvládá na světové úrovni dvě sportovní odvětví. Jakou sebedůvěru asi má pan Jureč­ka, když si po ministerstvu zemědělství troufá zvládnout minister­stvo práce a sociálních věcí. Jedná se o dvě zcela odlišné oblasti.

A snad proto, aby se zalíbil voličům pětikoalice, vyhlásil, že MPSV pod jeho vedením pracuje na novele zákona, která má za cíl snížit důchod lidem, kteří byli považováni za oporu komunistického režimu.

Jak k tomu v minulosti uvedl: “Není to potrestání, je to narovnání nespravedlivé situace, kdy tito lidé měli výrazně vyšší vyměřovací základ.“ Netají se tím, že tímto nápadem se nechal inspirovat na Slovensku. Pokud považuje ministr Jurečka za nespravedlivé, že měl někdo vyšší příjem, pak jsem zvědavá, jak bude argumentovat a posuzovat, kdo v dnešní kapitalistické společnosti, která je přímo postavená na nerovnosti, získal své příjmy „mravně“…

V červenci tohoto roku uplyne deset let od doby, kdy pravicové strany většinou 93 hlasů ze 182 prosadily schválení církevních res­titucí v hodnotě 134 miliard Kč. Pokud nejde představitelům KDU­ČSL pouze o vlastní prospěch či o prospěch velmi úzké skupiny lidí, mají prostor navrhnout snížení této částky ve prospěch příjmu státního rozpočtu.

A když už chce pan ministr krátit důchody lidem 32 let od období, kdy podle něj něco spáchali (ale nemá pro to důkazy), neumí to asi jinak než použitím principu kolektivní viny. Pokud mu jde o dodržování mravnosti, práva, etiky, otevírá se mu široké pole působnosti v oblasti nápravy škod, které způsobili katoličtí kněží svými sexuálními skandály při zneužívání dětí napříč Evropou. A zdaleka nejde o ojedinělé případy a ani o případy staré desítky let. Jde o tisíce takových napadení, mnoho z nich uskutečněných v nedávných letech, a to včetně brutálních praktik duchovních v ČR (viz případ uřízlého varlete).

Ještě se vrátím ke Slovensku. Nechá se nová vláda premiéra Fialy inspirovat i jinými aktivitami, které vyburcovaly desítky tisíc lidí, kteří vyšli do ulic vyjádřit svou nevoli s čerstvým podpisem smlouvy s USA o obranné spolupráci? Chce mít i u nás takové demonstrace? Tak ať ve své politice takto pokračuje a výsledek se jistě brzy do­staví.

KSČM, i když je nyní mimo parlament, se za práva lidí umí postavit v každé situaci!

OBČASNÍK 01/2022

PRVNÍ VYDÁNÍ / 2022 BŘEZEN

Vystoupení v Evropském parlamentu:

Posilování Evropy v boji proti rakovině

Domnívám se, že se nám povedlo ve zvláštním výboru přijmout poměrně kvalitní zprávu. Byla to velmi dlouhá cesta kompliko­vaná pandemií. Bohužel, pandemie bude i v blízké budoucnos­ti nadále komplikovat realizaci jak plánu BECA, tak i naší zprávy. A to především z pohledu jejího financování. Každý krok popsaný v plánu i ve zprávě je totiž extrémně nákladný. Bohužel, rozpočty veřejného zdravotnictví jsou velmi nízké a po pandemii ve velmi špatném stavu. To, co se ve zprávě dle mého názoru zanedbalo, jsou však statisíce neuskutečněných screeningů rakoviny během pandemie. A to je největší výzva pro nás politiky: prevence rakoviny v nadcházejících letech. Jedná se totiž o časovanou bombu, která nám jednoho dne nevyhnutelně vybuchne do obličeje.

Pokud situaci pomineme, budeme mít pacienty v horším zdravot­ním stavu a jejich léčba bude velmi nákladná a neúspěšná.

Vítám důraz, který je v rámci Evropského plánu boje proti rakovině dáván prevenci vzniku a rozvoji onkologických onemocnění. Dom­nívám se nicméně, že jako Parlament musíme být v navrhovaných opatřeních podstatně ambicióznější. Prevence je velmi důležitá, nikoli však dostačující. Proč? Protože se nám dlouhodobě nedaří snižovat míru rizikového chování v naší populaci a zpráva výboru se tvrdošíjně drží řešení skrze vyšší zdanění tabáku. A to i přesto, že je zřejmé, že kouření je v určité části naší společnosti především sociálním problémem a žádná vysoká daň tuto skupinu od kouření neodradí. Je zapotřebí, aby členské státy dokázaly efektivně minimalizovat zdravotní rizika. Je potřeba prosadit celoevropský přístup. Kolegové, pevně doufám, že plánem a zprávou to vše neskončí. Teď je třeba začít vše důkladně naplňovat.

Přírodní pohromy v létě 2021 -Dopady přírodních pohrom způsobených změnou klimatu v Evropě

Pokud se zde bavíme o přírodních katastrofách, chtěla bych se s vámi podělit také o jednu, kterou zažila má země, Česká repub­lika. Na jižní Moravě na konci června udeřilo tornádo, které za se­bou nechalo škody v řádech miliard korun, a co je horší, i oběti na životech. Dalo by se kolem toho samozřejmě dlouho diskuto­vat, ale ráda bych podtrhla dvě věci. První z nich je nutnost kvalitní meteorologické předpovědi a systému včasného varování občanů, což evidentně nejen zde nezafungovalo. A druhá z nich souvisí s obrovskou solidaritou lidí. Chtěla bych, aby na tomto místě zazně­lo poděkování všem, kdo pomohli jižní Moravě, a možná ještě o tro­chu více dobrovolníkům a dobrovolným hasičům. Hasiči jsou totiž ti, kteří nepláčou každý rok, že potřebují nakoupit novou vojenskou techniku za miliardy, a přesto na místě byli nejdříve a zůstali nej­déle. Díky jim za to.

Mechanismus civilní ochrany Unie

Jsem velmi ráda, že již brzo budeme hlasovat o změně mechanismu civilní ochrany Unie. I díky velmi intenzivní práci pana zpravodaje se podařilo, že zmiňovaný mechanismus nám prostě umožní lépe reagovat na výzvy současného světa. Mechanismus nám primárně sloužil pouze pro úkoly spojené s přírodní katastrofou. Avšak právě poslední rok ukázal, že Unie a členské státy nejsou dostatečně připraveny reagovat na mimořádné události velkého rozsahu a že prostě stávající právní rámec nám nestačí. Bylo nezbytně nutné a my jsme to také udělali, aby kapacity rescEU byly výrazně posíleny, aby se zlepšila výkonnost v každém ze tří pilířů mechanismu Unie: tedy prevenci, připravenosti a reakci.

To vedlo mimo jiné k vytvoření společné evropské zásoby nou­zového zdravotnického vybavení, jako byly plicní ventilátory, roušky, rukavice, laboratorní pomůcky. Navíc k tomu prostřednic­tvím mechanismu civilní ochrany koordinovala Evropská unie a fi­nancovala dodávky víc než patnácti milionů kusů zdravotnických prostředků do téměř třiceti zemí světa. Mechanismus tedy nyní bude koncipován tak, aby nám umožnil účinně reagovat. Patří za to obrovský dík, ale dovolím si jedno povzdechnutí. Je velká ško­da, že když se umíme domluvit na zdravotnických pomůckách, tak nejsme tak solidární u rušení patentů na vakcíny, které by ty opra­vdové lidské životy mohly zachránit ještě víc. Buďme tedy solidární, nemluvme o tom, a když jsme začali, pojďme to dokončit tím, že zrušíme patentovou ochranu vakcín a zachráníme tím pádem miliony lidských životů.

OBČASNÍK 01/2022

PRVNÍ VYDÁNÍ / 2022 BŘEZEN

Koaliční smlouva? 40 stran frází!

Už známe rozdělení vládních křesel. Aby se do nich celá pětikoalice vešla, museli si rozšířit posty o dvě ministerstva. Zásadoví Piráti, kteří si odhlasovali svou účast v této koalici, a kteří v minulosti brojili proti kumulaci funkcí, ba dokonce vydali svůj kodex, kde si zakazují souběh funkce poslance a ministra, se dnes už vykrucují, že to na ně neplatí. To je ta jejich nekompromisnost. Po pochybném ustavení poslaneckého klubu je to další z věcí, kde se zpronevěřili vlastním zásadám.

Čtyřicet stran obecných frází v sobě přece jen skrývá pár zajímavých bodů:

1. Podpora Green Dealu. se nová vláda pouští. Zejména 40 tisíc kilometrů za rok – vidím Mám také obavu – vzhledem v oblasti stravy. Zřejmě v du-jen chaotické uzavírky, dlouho-k tomu, které strany tvoří vlád-

Jeho dopady na občany mohou chu šílených návrhů některých trvající nekvalitní opravy a u D1 ní koalici – aby to nedopadlo

být katastrofální – od zásad­»zelených« bychom se tak mohli propásnutou šanci na to, aby se jako například s Elektronickou

ního zdražení veškerých výrob­dočkat návrhu na vyšší zdanění z této dálnice stala tříproudová! zdravotní knížkou. Celá kauza

ků až po další růst cen energií například masných výrobků. známá pod zkratkou IZIP stá-

a energetickou chudobu. Green 4. Digitalizace dokladů la občany přes dvě miliardy

Deal ve svém důsledku povede 3. Dálnice 150 km za hodinu. a průkazů. a nic, krom rozsáhlé korupce,

k dalšímu bohatnutí bohatých

Opět je vidět, že noví mocipáni moc neznají realitu českých i když si nemyslím, že je to tak va. A dalších návrhů, o kterých jsem

silnic a dálnic. Kdyby se po zásadní bod, který aktuálně se dočetla, jsem se upřímně

2. Spotřební daně budou nich dalo jezdit stabilně as-občany trápí. Velkou otázkou zděsila.

zohledňovat škodlivost. poň stotřicítkou, myslím, že by také je, jak nová vláda v tomto všichni řidiči byli vděčni. Zatím počítá se staršími občany, kteří

Tohle je velmi tenký led, na který ovšem – a to najedu sama přes s tím mohou mít velký problém.

Vláda ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Pirátostanu začne šetřit u těch, kteří se nemohou bránit, zato to ale nejvíce pocítí. A zatímco občané budou platit jako mourovatí, tak v koaliční smlouvě je návrh na snížení odvodů zaměstnavatelů. Vláda jim tak chce dát de facto 30 mld. korun ročně! Ale to v oblasti zaměstnanosti není všechno. Pětikoalice chce »flexibilnější« zákoník práce. Dovedu si tu flexibilitu představit. Třeba předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová už jednou v rámci této flexibility navrhovala např. výpověď bez udání důvodu.

Stejně jako chce nově vznikající vláda přidat 30 miliard majitelům podniků, tak hodlá mnohem více peněz vydávat na zbrojení a cpát peníze do chřtánu NATO. Jen připomínám, že toto všechno budou muset zaplatit občané.

Podnikatelé se mohou těšit na dotace na nové elektromobily. A co ti ostatní?

Ani nevíte, jak ráda bych chtěla napsat o nastupující pětikoaliční vládě něco pozitivního. Psát jenom kritiku není moc veselé. Ale za­tím mi, bohužel, nic z kroků této vlády radost nedělá a ani většině občanů. V době inflace, která překračuje 6 % a zatím se nezdá, že by jen tak klesla, se vláda rozhodla podpořit dotacemi firmy a podnikatele, kteří se rozhodnou pořídit si elektromobil, auto na vodíkový pohon nebo nákladní elektrokolo. Alokace přibližně 940 mil. Kč se začne rozdělovat někdy koncem února. Na jedno auto tak podle daného klíče může připadnout dotace okolo 200 tisíc Kč.

A já si v této souvislosti dovolím otázku: kdy přijde tato vláda s návrhem, jak zajistit stabilitu příjmů pro středně příjmové skupiny? Vědí noví ministři, jaké je průměrné stáří vozového parku v ČR? Kdy dojde na dotace pro lidi, kteří by také rádi jezdili v bezpečnějších, modernějších autech? Už slyším ty lamentace podnikatelů: „Ale vždyť my přece platíme daně!“ A vaši zaměstnanci je snad neplatí? Platí a ještě možná vyšší v poměru k jejich příjmům. Nemají takové možnosti „daňových optimalizací“.

Diktát Evropské komise v oblasti zavádění elektromobility je obča­ny přijímán velmi negativně. Zvláště ve chvíli, když nám na jedné straně přikazují podporovat elektromobilitu, a na druhé ztěžují přístup k transformačním prostředkům na jadernou energii. Má ministr průmyslu a obchodu se svým kolegou na ministerstvu do­pravy představu, jaká bude cena za vybudování infrastruktury pro nabíjení elektromobilů a tankování vodíku? Obávám se, že jsou to otázky, na které neznají odpověď. A jen tak nám ji asi nedají. Na okraj si ještě dovolím poznámku – možná si někteří z vás vzpomenou na podporu pro vozidla na CNG. A podívejte se, až pojedete kolem čerpací stanice, jak stoupá i cena tohoto pohonu.

Nechám debatu o výhodách i nevýhodách jednotlivých typů poho­nu na odbornících, marketérech i influencerech, které to živí. Co svět světem stojí, všechno se děje z nějakého důvodu. V kapitalis­tickém zřízení je to byznys. A i v tomto případě někdo chce z této situace vytěžit maximum na úkor druhých.

OBČASNÍK 01/2022

PRVNÍ VYDÁNÍ / 2022 BŘEZEN

Běžná česká rodina je drcená vysokými cenami. Vláda? Nic!

„K smíchu! Nebo spíš k pláči! Pomoc českým lidem ze strany vlády je opět nulová,“ říká v reakci na postoj pětikoalice nejen k cenám pohonných hmot europo­slankyně a předsedkyně za KSČM Kateři­na Konečná a dává za příklad Polsko nebo Maďarsko. Mluví o vyřizování si účtů s Andrejem Babišem i o situaci řady lidí v ČR. Vyloučení ruských tělesně postižených sportovců z paraolympiády označila za „naprostou ubohost“ a vy­jádřila se i k tomu, co se děje kolem Jarka Nohavici. Nevynechala ani udílení státních vyznamenání.

Když se podíváme na sociální sítě, čím dál víc lidí vládě vyčítá, že sice řeší válku na Ukrajině, což je samozřejmě v této situaci pochopitelné, ale tak nějak zapomíná řešit i problémy lidí, kterým vládne. Souhlasíte s těmito výt­kami?

Souhlasím. Pomoc lidem zasaženým válk­ou je jedna věc, ale když kašlete na vlastní občany – jak to vláda systematicky dělá – nelze to ničím omlouvat. Ani Ukrajinou. Já na rozdíl od vládních papalášů mám pochopení pro naše občany, kteří zápasí s úřady a českými institucemi. Běžně měsíce, někdy i roky. Ať už se jedná o in­validní důchody, příspěvky na péči, na kompenzační pomůcku a další a další věci. E-mailovou schránku mám plnou příběhů lidí, kteří – ač nemají třeba ruku – ne­dosáhli na plný invalidní důchod; rodičů, jež dělají sbírky na zdravotní pomůcky pro své děti; seniorů, kteří nezvládají platit nájem a nemohou se dostat do domovů důchodců, protože není místo. Kdy někdo pomůže těmto lidem?

Je super, že města i kraje začaly řešit uby­tování pro Ukrajince. Ale – jak jsem řekla v posledním dílu svého pořadu Bez obalu

– v naší zemi máme 62 tisíc českých ro­din v bytové nouzi a dalších 400 tisíc lidí je ohroženo ztrátou bydlení. A mezi nimi dokonce 100 tisíc dětí. Dočkají se i oni ry­chlého a účinného řešení?

V reakci na velké zvyšování cen pohon­ných hmot vláda rozhodla o zrušení povinného přimíchávání biosložky a o zrušení silniční daně pro osob­ní vozidla a dodávky do dvanácti tun. Budou také probíhat kontroly distrib­utorů ohledně marže. Zastropování cen pohonných hmot ale vláda odmítá.

Co na to říkáte? A srovnejme přístup naší vlády s okolními státy…

Vždyť nám přece ještě nedávno před­stavitelé těchto stran tvrdili, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu. A ta opět selhala. Výše marže přece je svobodným rozhod­nutím podnikatele – v tomto případě pumpaře. I když se mi jejich praktiky samozřejmě nelíbí. Já na rozdíl od vládních činitelů nejsem pokrytec, protože jsem výši marží kritizovala už dávno předtím. A to i u obchodních řetězců, které mají na některých druzích zboží přirážku i přes 100 %. I pokud se na to podíváme obecně, tak české zákazníky obchodníci v průměru obírají víc než ti němečtí nebo rakouští.

Ale zpět k „pomoci“ vlády. Přimícháváním biosložky, respektive jejím zrušením, si vládní strany vyřizují účty s A. Babišem, ale reálný dopad na cenu PHM je sporný. Zrušení silniční daně se dotkne jen části podnikatelů využívajících vozidlo pro pod­nikatelskou činnost. A že i jim by to nějak zásadně pomohlo, se rovněž říct nedá, protože roční sazba se pohybuje od nuly až do nějakých osmi tisíc korun. To je v současné situaci jedna až dvě nádrže.

Co je ovšem nejdůležitější – podle našich odborníků – lze i tyto velmi chabé náplas­ti realizovat až od 1. července (v nejopti­mističtějším scénáři), protože musí dojít nejprve ke změně zákona. Tohle, co před­vedla pětikoalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN, je k smíchu. Nebo spíš k pláči. Pomoc českým lidem ze strany vlády je opět nulová. Na rozdíl například od Polska, kde snížili daň na PHM, nebo Maďarska, kde ceny zastropovali.

Prudký nárůst cen pohonných hmot, plynu, elektřiny, potravin… Jak to po­dle vás „běžné“ české domácnosti zvládnou? Kam podle vás to vše na­konec povede?

Statistiky – dokonce ty, které si nechá­vají dělat bankovní domy – dlouhodobě ukazují, že třetina domácností má prob­lém vyjít se svými příjmy. To nelze pře­jít mávnutím rukou a mlčením. Právě tito lidé totiž pocítí extrémní zdražování jako první. Jak jsem říkala v minulém rozhovoru – u těchto rodin nemůžeme mluvit o žití, jen přežívání.

Inflace v lednu, tedy bez vlivu ukrajinského konfliktu, vyšplhala na neskutečných11,1 %. Únorová a březnová čísla podle mě budou ještě mnohem horší – srovnatelná s těmi nejhoršími polistopadovými roky. A vláda? Opět nic. Ticho.

Německo odmítlo zákaz dovozu ruské ropy a plynu s tím, že se bez těchto dodávek Evropa neobejde. Co na to říkáte?

Že je to jeden z mála rozumných kroků, které jsem za poslední dobu zaznamena­la.

Sankce kvůli válce na Ukrajině se dotk­ly i umělců a sportovců. A to nejen těch ruských. Problémy, zdá se, má například i náš zpěvák Jarek Nohavica. Ten odmítl vrátit ruské umělecké ocenění, násled­ně mu zrušili koncert v Polsku, Člověk v tísni odmítl peníze z jeho charita­tivního koncertu, Olomoucká univer­zita mu nepronajme halu… Jak tento přístup vnímat? Připomeňme ale také, že na druhou stranu jeho květnové koncerty v pražském O2 Universu jsou prý již téměř vyprodány…

Myslím, že ve slovech Jarka Nohavici – že dostal vyznamenání za svou uměleckou činnost, nikoli za válčení – je celá podsta­ta. Nechala bych na lidech, aby svobodně svou účastí nebo neúčastí rozhodli, koho a kde chtějí slyšet nebo vidět.

O politické neziskovce Člověk v tísni jsem si nikdy nedělala iluze, ale že se k iracionál­ní fóbii přidá i olomoucká univerzita, to jsem nečekala. Za naprostou ubohost pak považuji vyloučení ruských tělesně postižených sportovců z paralympiády. Koho z veřejného života vyloučíme příště? Toho, kdo má rád ruská vejce, nebo kdo se svezl na ruském kole? Tady ten hon jsem přirovnala k mccarthismu v USA v 50. letech. A vypadá to, že jsem se trefila. Bohužel.

Udílení státních vyznamenání se i ten­tokrát stalo předmětem mnoha diskusí. Někteří naši politici, ale například i rektoři a další pozvání nepřijali. Chá­pete jejich důvody, proč se rozhodli na tento slavnostní ceremoniál nepřijít?

Já jsem pozvánku nedostala, takže jsem žádné „dilema“ nemusela řešit. Každopád­ně prezident je hlava státu, která byla zvo­lena do úřadu lidmi. A ne malým počtem. Já se rovněž ve své politické kariéře musím setkávat s lidmi, k nimž nemám úplně blízko – ani politicky, ani lidsky –, ale vždy jsem respektovala jejich pozici. To je součástí demokracie, kterou se tito lidé tak rádi a často ohánějí. Ti, kteří se cere­moniálu odmítli účastnit, pouze ukázali na svou politickou malost a pohrdání volbou většiny voličů.

Prezident Zeman se rozhodl udělit vyznamenání i ukrajinskému preziden­tovi Zelenskému. Překvapilo vás toto prezidentovo rozhodnutí?

Je to rozhodnutí hlavy státu. Já jsem něko­likrát avizovala, že by si vyznamenání zasloužil ten, kdo zprostředkuje takové jednání, jež povede k ukončení bojů. A to prezident Zelenskyj není.

FACEBOOK.COM/KONECNA.K

KATERINA_KONECNA

KONECNA_K

WWW.KONECNA.CZ