Show Email

Tělo:

       Tak to bychom měli , teď  už víme jak budeme sestavovat státní

rozpočet po dobu nejméně  5let když nám přibylo  cca. 200 000

nových , před  3 lety ještě neznámých přátel.  Láska  hory přenáší.   

 Doplněk k chronologii ukrajinské krize - hlavně to nečti nahlas , protože

jsme v demokracii , kde je to dokonce demokraticky trestné !Nikdy bych

nevěřil, že tak žhavě dokážeme milovat nějakou zemi 

 2. 3. 2022

Myslím milovat tak beze zbytku, jak dnes milujeme Ukrajinu. A přitom zde v

minuloti byly možnosti milovat též jiné země, vystavené útoku. Ale kupodivu

nás tehdy jejich osud ani nezvedl ze židle, natož abychom se kvůli němu

hnali na Václavák, či si dokonce pro cestu do místa krize přibalovali do

zavazadel i pistole. Vezměte třeba válku proti Jugoslávii, trvající od března

do června 1999. Stovky amerických letadel bořily tehdy Bělehrad i jiná

jugoslávská města, slýchali jsme vzdálený hukot letadel nad sebou, a když

jsme zvedli zraky, viděli jsme na modré obloze jen mračna tmavších bodů,

které pod křídly nesly desetitisíce tun bomb, určených na hlavy těch, kteří

jediní na celém světě se na svém největším bělehradském náměstí shromáždili,

aby protestovali proti násilí, páchaném na naši zemi. A to nejen jednou, ale

hned dvakrát, kdy nám bylo nejhůř, čili v letech 1938 a 1968.

Ale: Čo bolo, bolo, terazky sme zapadňáry, říkali jsme si asi, bez výčitek

jsme si kráčeli za svým a svědomí se pohnulo v hlavách jen několika z nás.

Mnoho z nás , hodně dříve narozených , má stále v paměti jména Štefan

Bandera a Jurij Vlasov - tedy fašisty působící zejména na konci a

bezprostředně po druhé světové válce !!! A při Majdanu jsme mohli shlédnout

na shromážděních v Ukrajině mnoho nacistických vlajek .

A teď si jako kontrast k tomuto poklidnému, avšak mravně spíš znekliňujícímu

obrazu našich tehdejších myslí, postavme ohlušující a vše ostatní

překrývající explozi lásky a milosti k Ukrajině, která u nás, ale nejen u

nás, ale ve všech západních zemích v minulých dnech vybuchla, a hnána až

zběsilou kampaní sdělovacích prostředků vybuchuje v nich dodneška nejen v

nezmenšující, ale spíš ve stále se zvyšující míře. Žádá se od nás, abychom

lásku k Ukrajině (plnou neonacistů, jak se vyjádřil otec ekonomické politiky

reaganomics P.C.Roberts), sdíleli všichni a bez výjimek, a hlavní státní

žalobce nám dal vědět, že kdybychom se v médiích (myšleny internetové

alternativní weby, protože přístup do všech ostatních médií je nám už od

sametu zapovězen), vyjadřovali jinak, hrozí nám tresty vězení od jednoho do

tří let. A aby ostatně nic než než láska k Ukrajině nebylo u nás k mání,

byla v naší zemi 25. ůnora t.r zavedena zákonem zakázána cenzura, a desítky

zmíněných internetových webů, jediných to tlumočníků jiných názorů, než je

názor o naší povinnosti milovat Ukrajinu, jsou od toho dne z popudu vlády po

desítkách denně blokovány, čili umlčovány.

Dvě země a dva naše pohledy na ně v okamžicích jejich krize. V případě

Jugoslávie naše blaseovanost a nezájem, v případě Ukrajiny výron naší až

horoucí lásky a citu k cizí zemi, jakého není u nás pamětníka.

Ale jde v onom druhém případě skutečně o lásku a cit? Nejde v něm spíš o

jejich pravý opak, tzn. o nenávist a zášť? A to obé zamířeno na Rusko? A obé

usídleno v nás už dávno předtím, než ukajinská krize vznikla?

Žiji už dlouho na to, abych mohl srovnávat, jak se v jednotlivých etapách

mého života tvořilo tzv. společenské a národní povědomí, určované souborem

společenských a morálních zásad a pravidel, která ta či ona etapa vyznávala

a lidu jej předkládala jako vzor. A mohu s dobrým svědomím dosvědčit, že

křesťanský požadavek lásky člověka k člověku a v přeneseném smyslu národa k

národu, nebyl nikdy tak mrzačen a pošlapáván, jak v posledních zhruba

třiceti letech, a tedy od sametu. Nenávist, a konkrétně pak nenávist k

Rusku, se jako odraz potřeby amerického vojenskobeztečnostního komplexu mít

silného a nebezpečného nepřítele (a když není, tak si jej vytvořit), a tím

každoročně ospravedlňovat svůj obrovský rozpočet, přenesla z USA přes

Atlantik do všech západních zemí, a tedy i k nám A to navzdory faktu, že

např. my u nás žádný vojenskobezpečnostní komplex nemáme, a nebyla zde tudíž

ani žádná potřeba svého mocného nepřítele.si(http://xn--neptele-9ya58g.si)

vytvořit a pěstovat. Ale coby loutky USA jsme cítili povinnost jej mít a

coby loutky nejpokornější jsme cítili povinnost mít jej téhož, jako jej má

náš nový velký spojenec.

Škola nenávisti k Rusku tak zahájila výuku a její výsledky sčítají dnes

určitě všichni, kteří ji zařadili do našeho národního výukového programu, s

uspokojením. Václavák byl na proukrajinském, ale spíš protiruském sromáždění

téměř plný, do bojů na straně Ukrajiny se hlásí spousta mladých vědoucích

mužů, naše z ničeho vypiplaná nenávist k Rusku je sdělovacími prostředky a

politiky vykládaná jako láska k ukrajinskému lidu, a pokytectví a faleš tak

slaví hody, jakých u nás nikdy dříve nebylo.

Lubomír Man