Show Email

Tělo:

Bitva o Mariupol:

Boj muže proti muži. Výjimka potvrzuje pravidlo. Chirurgická operace na

uchránění civilistů. Zbabělá taktika lidských štítů. Legendární kanadský

ostřelovač zemřel, aniž si vystřelil. Začala druhá fáze operace?

PAVEL KOPECKÝ vysvětluje důvod složitého boje o strategické město u

Azovského moře a všímá si nasazení nejmodernějších zbraňových systémů,

kterými zřejmě Rusko zahájilo druhou část celé operace

Bitva o Mariupol, která v těchto dnech vrcholí, je jedním z nejdůležitějších

střetů celé speciální vojenské operace zahájené Ruskem 24. února.

Strategický přístav u Azovského moře je jedním z hlavních cílů denacifikace

Ukrajiny, neboť zde má hlavní sídlo a ležení nacistický prapor Azov. Ve

skutečnosti nejde o jediný prapor, ale stotisícovou armádou Hitlerových

dědiců z celého světa. Ti byli od počátku hlavním bojovým útvarem

Washingtonu při svržení demokraticky zvoleného prezidenta Janukovyče. V

jejich režii a ideologii vznikla i pučistická loutková vláda.

Abychom pochopili, o co se v Mariupolu a dalších místech na jižní a východní

Ukrajině bojuje, musíme se vrátit do nedávné historie, o níž se u nás ovšem

nesmí pravdivě promluvit. Cenzura ovšem není až nástroj Fialovy vlády, byla

zde v posledních osmi letech pořád, jen v poslední době nabrala již zcela

otevřených podob brutálního útisku a likvidace nejen svobodných médií, ale i

všech nositelů jiných než povolených názorů a informací. Mnozí proto vůbec

netuší, proč právě Mariupol je klíčovým bodem a symbolem denacifikace

Ukrajiny.

Připomeňme si:

Když se pučistům podporovaným Západem podařilo v únoru 2014 obsadit Kyjev a

následně celou západní Ukrajinu, obrátili se proti svým spoluobčanům ve

východní části země s jednoznačně etnickou likvidační taktikou: Zakázali jim

používat mateřštinu, a byli rozhodnuti je vyhladit či vyhnat z jejich domovů

do Ruska. Ruskojazyční Ukrajinci však nečekali, až jim pučisté vezmou vlast.

V souladu s tehdejší ukrajinskou ústavou vyhlásili ve svých městech

referenda. Dopadla zcela jednoznačně. Přes 80 procent hlasujících odmítlo

státní převrat. Města jako Kramatorsk, Slavjansk, Mikolajiv, Melitopol,

Cherson, Doněck, Luhansk – a také Mariupol, se vyjádřila jasně pro

samostatnost východní Ukrajiny.

azov

Ukrajinská lež, další díl krvavého seriálu: Masakr tisícovky rukojmí v

Mariupolu. Divadlo vyhodili do povětří náckové z praporu Azov. Nyní prchají

z města. Další z řady operací pod falešnou vlajkou. Umlčet pravdu se

nepodaří

Kyjevská junta proti nim zahájila trestní výpravu. Její hlavní údernou pěstí

byly právě neonacistické bataliony Azov, Ajdar, Dněpr, Donbas, Tornádo,

Šachťorsk a další s nimi spojené skupiny hrdlořezů, které měly vzbouřená

města „vyčistit od Moskalů“. Povstání byla krvavě potlačena a ruskojazyční

občané, pokud neuprchli, se stali předmětem vyvražďování, genocidy.

Zvěrstva, která se dlouhé týdny a měsíce v těchto městech odehrávala, Západ

„kupodivu“ nevzrušoval. Korporátní média neinformovala o tom, že muži byli

většinou zastřeleni jako první, ženy masově znásilňovány a krutě mučeny.

Přelom: hrůza v Oděse

Hlavní podíl na těchto zvěrstvech měly právě oddíly jako byl Azov a spol.

Vedle fanatických Banderovců do nich začlenili kriminálníky, jimž byl

vstupem do těchto „praporů smrti“ odpuštěn trest. Tuto osvědčenou metodu

použil i současný vůdce kyjevské junty Zelenský, když před třemi týdny

otevřel hrdlořezům brány vězení, a vybavil je nejmodernějšími zbraněmi (brzy

si je užijeme mezi „uprchlíky“ také u nás).

V Oděse však náckové poprvé předvedli, co umějí: Neozbrojené občany

protestující proti majdanskému puči – mezi nimi i stovky žen a dětí –

nejprve bili železnými tyčemi (dodnes neupřesněný počet mrtvých a

zraněných), zbytek zahnali do Domu odborů, kde jich stovku zaživa upálili.

Tento strašlivý zločin se stal přelomem: Jednak posílil odhodlání

ruskojazyčného obyvatelstva v boji o přežití, jednak definitivně pohřbil

naděje na soužití východní části země s kyjevskými pučisty: Doněck a Luhansk

vyhlásily samostatnost.

Etnické čištění.

Kyjevská junta reagovala okamžitě. Za pomoci západní techniky a amerických

armádních „poradců“ (kdo by nevzpomněl na "poradce" u nás v krvavých

padesátých letech), vyrazila na trestnou výpravu. Města bráněná

dobrovolnickou domobranou s primitivními zbraněmi neměla šanci se ubránit

kyjevské armádě a neonacistickým praporům disponujícím nejmodernější západní

výzbrojí. A i když z Ruska na pomoc vyvražďovaným přicházeli dobrovolníci i

zbraně, bez přímé účasti ruské armády se nakonec podařilo udržet jen malou

část území kolem Doněcka a Luhanska.

Mariupol, spolu s Kramatorskem a Slavjanskem, padl mezi posledními. Všechna

tři města byla poté obsazena trestnými prapory a etnicky „vyčištěna od

Moskalů“, kterým se nepodařilo včas přejít demarkační čáru do Doněcké a

Luhanské oblasti, jež zůstala pod kontrolu domobrany. Proto dnes působí tato

města zakřiknutým dojmem. Téměř žádné ruskojazyčné obyvatelstvo v nich totiž

nezbylo a ti co zůstali, mají tak strašlivé vzpomínky, že když nyní jim

ruská armáda vrací svobodu nejsou mnohdy schopni přes pláč ani mluvit. A

stále se bojí, že se kyjevští hrdlořezové vrátí a hrůza, kterou posledních

sedm roků prožívali, začne nanovo.

Kostry.

Rozhořčený Západ: Raketový útok rozmetal základnu NATO na Ukrajině.

Černochová posílá zbraně. Vrátí se k nám spolu s gangy? Už opět dočasný

pobyt vojsk u nás? Americký novinář: Zelenského režim je ďábelský

Pořád stejně zbabělá taktika nácků

A právě v Mariupolu, kde se brání mohutná armáda praporů Azovu, se i v

těchto dnech odehrávají hrůzné scény. Proti postupující ruské armádě

používají nacisté místní obyvatelstvo jako živé štíty. Opevňují se na

sídlištích v horních patrech paneláků, obsazují školky a školy a drží zde

rukojmí. Tak jako v mariupolském divadle, které nakonec před postupujícími

ruskými jednotkami jednoduše odpálili i s tisícovkou rukojmí. Podobné zprávy

přicházejí i z dalších frontových linií Mariupolu.

Banderovci například nahnali tisíce civilistů do místních oceláren, kde je

drží v zaminovaných výrobních halách, tak aby ruská armáda nemohla použít

těžkou munici a musela o ocelárny bojovat muž proti muži. K této zbabělé

taktice mají mnoho důvodů. Nejenže jim jde o vlastní krk, ale také o to, co

na osvobozených územích ruská armáda najde: Vedle svědectví místních také

mučírny a mnoho dalšího důkazního materiálu o zvěrstvech, jež si z pogromů

„Azovští“ pořizovali a jež se dnes třeba nacházejí i v telefonech zabitých

či zatčených nacistů.

Náckové z Azova prchající z Mariupolu zadržení ruskou armádou

Vraždí a prchají.

Právě o tom promluvil stálý zástupce Ruska při OSN Vasilij Nebenzja:

„Mariupol skrývá mnoho důkazů o zločinech ukrajinských nacistů, proto se v

obavě, že se z nich budou muset zodpovídat, tak zoufale brání. Ukrajinští

nacisté nezapomněli, že Mariupol byl jedním z hlavních center odporu proti

kyjevskému režimu. Poté, co město utopili v krvi, udělali z něj velitelství

nacistických praporů, především Azova, a také Pravého sektoru.“, uvedl

diplomat. Podle něj bylo na letišti v Mariupolu známé vězení s mučírnou a

dnes se náckové bojí, že budou nalezeny masové hroby umučených. „Nacisté už

pochopili, že se za tyto zločiny budou muset zodpovídat. Proto chtějí

zatáhnout do hrobu i všechny ostatní obyvatele.“

Hlavní tíhu bojů nesou speciální ruské jednotky, jednotky DLR a formace

ruské námořní pěchoty, které čistí město spolu s čečenskými speciálními

jednotkami. Většina Mariupolu byla o víkendu již od nacistů osvobozena, ale

stále zůstávají čtvrti, zejména v oblasti průmyslové zóny, o které se vedou

tvrdé boje. Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov, jehož bojovníci jdou do těch

nejtěžších bojů v městské zástavbě k tomu říká: "Naši vojáci v Mariupolu

osvobozují budovu za budovou. Postupujeme obezřetně, neboť v každém bytě a v

každém suterénu mohou být civilisté a děti, takže nikam nespěcháme. Azovité

obsazují horní patra obytných budov, aby později obvinili ruské jednotky ze

střelby do civilistů, splynuli s místními, převlékli se do civilu, a pak

zbaběle a ostudně z boje utekli.“

Zabití žoldnéři.

Do bojů o Mariupol se zapojují ve stále větší míře jednotky z tzv.

zahraniční legie tvořené žoldáky ze Západu. Mezi největší hvězdu mezi nimi

patřil i elitní ostřelovač s přezdívkou Wali, který se proslavil zabitím

Afghánce na vzdálenost 3,5 kilometru. Bývalý člen elitního 22. kanadského

královského pluku sloužil v Afghánistánu, a poté jako dobrovolník mezi

kurdskými jednotkami v Iráku.

Po svém příjezdu se stal okamžitě celebritou v kyjevské propagandě a mnozí z

vrcholných představitelů si s ním dělali selfíčka. „Jsem schopen zlikvidovat

až 40 Rusů za den,“ prohlásil a odjel na frontu do Mariupolu. Tím vzbudil

pozornost ruských ostřelovačů. Údajně dokonce uzavírali sázky na jeho hlavu.

Dvacet minut po jeho příjezdu do bojové zóny ho na předměstí Mariupolu

zneškodnil příslušník ruského Specnazu.

Druhá fáze?

Operace přechází po téměř měsíci od zahájení do druhé fáze: Použití

nejmodernějších ruských zbraní. Objevují se informace, že do konfliktu Rusko

od víkendu nasazuje i vysoce přesný mobilní raketový systém Bastion určený k

likvidaci pozemních cílů a také protiletecký raketový systém Dagger. Důkazem

je i nasazení hypersonické střely Ch-47M2 Kinžal, která o víkendu zničila

velký podzemní sklad ukrajinských raket a munice v Ivanofrankivské oblasti

na jihozápadě země

Tato skutečnost, stejně jako informace o úspěšném použití řízených střel

proti žoldnéřské základně NATO u Lvova a rozbití 79. brigády u Mikolajeva

provedené o víkendu střelami s plochou drahou letu, ukazuje na novou

taktiku. Její smysl je jasný: Přesnými zásahy, za pomoci úderů vojenských

formací podporovaných dělostřelectvem a raketomety, uchránit od větších

ztrát civilní obyvatelstvo. Podle odhadů OSN zahynulo dosud na Ukrajině asi

800 civilistů. Jistě, každý ztracený lidský život je tragická věc. Většinu z

nich však má na svědomí zbabělá taktika lidských štítů „Azovanů“.

Obecně lze říci, že Rusko nespěchá. Nevolí strategii kobercových náletů a

masového zabíjení civilistů spolu s „vymazáním“ infrastruktury, kterou známe

od mnoha posledních invazí a válek vedených Američany, respektive NATO.

Postupuje spíše „chirurgicky“ – a současně se pokouší s kyjevskou vládou

vyjednávat.

Boj o Mariupol je tak vlastně výjimkou potvrzující pravidlo. Vysvětlit, proč

tomu tak je, se pokusily tyto řádky.