Show Email

Tělo:

""                               PS: O některých mladých či "středomladých"

lidech to neplatí, ale i tak si článek přečtěte prosím.....

 Okem Vladimíra Vokála, moderátora iDNES.tv(http://idnes.tv)

 

Nemáte poslední dobou pocit jako bychom my, mladší ročníky, vinili za

všechny strasti světa dříve narozené? Vždyť svět řídí důchodci: Donald Trump

(73), Vladimir Putin (67), Si Ťin-pching (66), u nás Miloš Zeman (75) a

Andrej Babiš (65). Na jejich místa se drali a derou důchodci Joe Biden (77),

Bernie Sanders (78), Jiří Drahoš (71) a další. Parta penzistů už vládne

světu příliš dlouho a podle řady nespokojenců špatně. Už i na mém Facebooku

a Twitteru se objevily otřesné komentáře.

 

Pandemie koronaviru si prý konečně našla správný cíl – staré lidi.

„Že by tahle drobná rýmička vyřešila důchodovou reformu?“ „Dobrá zpráva pro

státní rozpočet: mandatorní výdaje budou nižší.“ Věřím, že převážná většina

podobných příspěvků byla úletem, nejapným pokusem o vtip, trapnou ironií.

Bohužel část komentářů je míněna smrtelně vážně.

 

Přednostka Geriatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Eva

Topinková mi v Rozstřelu potvrdila, že stáří je celosvětově stále více

stigmatizované: „Dnešní doba uctívá kult mládí. Senioři jsou prezentováni

jako neproduktivní a neaktivní lidé, finanční zátěž. Navíc roste tlak na

výkonnost a rychlost, a tak solidarita se seniory klesá.“

 

Už od nástupu koronavirové nákazy víme, že infekce má nejdrastičtější dopady

na seniory. Snad v každé rodině nějaký je. A přesto se před časem tisíce

Čechů přes varování státních úřadů vydaly do severní Itálie na

neodmyslitelnou lyžovačku. „Nejsem srab, kvůli takové prkotině si to

nenechám ujít.“ Tohle, už dlouho po únorovém varování ministra

zdravotnictví, prohlásil jeden známý. Řekl jsem mu to a napíšu to i tady: 

„Jsi arogantní sobec!“

I on má v rodině seniory. Vrátil se, stejně jako jiní, těsně před povinnou

karanténou. Když vláda rozhodla o uzavření škol, neváhal osmiletou ratolest,

přes varování odborníků, strčit k prarodičům. Klasika dnešní doby. „Jsem

úspěšný, relativně mladý, zdravý, vydělávám hodně peněz, tak si je chci

užít, svět se točí kolem mě."

Co na tom, že chováním ohrožuji druhé? Ono se to nějak vyřeší. 

„Svět patří nám, staří už nadělali škody dost!“

Nenadělala podobně sobecká a bezohledná generace dost problémů po druhé

světové válce? Nejsou to náhodou stejní nadšenci, novodobí budovatelé? Žijí

sice v jiné době, ale ani pro ně „není svět pro staré“.

 

Nadšeně tleskají předvolebnímu klipu Marthy Issové a Jiřího Mádla „Přemluv

bábu!“ . 

 

Žijeme v době, kdy se osudy lidí mění ve statistická data. Stáří se bojíme,

nevážíme si ho, hnusí se nám. Senioři jsou připomínkou naší smrtelnosti a

jejich slabosti v nás vyvolávají pud zbavit se nejslabšího článku

společnosti. Úspěch slaví jen zdraví a silní. Mezigenerační soudržnost

kolabuje, naše byty jsou pro velké rodiny příliš malé, nechceme se staříky

žít, potřební jsou jen na hlídání.

Senioři nepotřebují pomoc za každou cenu, potřebují důstojnost. A té se jim

nedostává. Čelí společenskému i ekonomickému tlaku, kterému špatně

odolávají. Jsou křehcí, důvěřiví, snadno ovladatelní, často bezbranní.

Nejsou tak rychlí, vše jim trvá déle. Mají však to, co mladší generace

postrádá: nadhled, soucit, životní zkušenosti. Zažili turbulentní svět 20.

století a dobře vědí, že nic netrvá věčně. Svoboda, totalita, prosperita ani

krize. A právě kontext dravému mládí, často i střednímu věku, chybí.

Penzistou v úřadě byl François Mitterrand či Winston Churchill, velké

postavy historie. Naopak Adolf Hitler se stal německým kancléřem jako

čerstvý čtyřicátník.

Važme si proto seniorů a na aroganci produktivní generace si raději dávejme

pozor.

" "

"

"""""""