Show Email

Tělo:

-----------text projevu-------

Vážení občané Ruska! Drazí přátelé!

Dnes opět považuji za nutné vrátit se k tragickým událostem odehrávajícím se na Donbasu a klíčovým otázkám zajištění bezpečnosti samotného Ruska. Začnu tím, co jsem řekl ve svém projevu z 21. února tohoto roku. Řeč je o tom, co v nás vyvolává zvláštní obavy a úzkost, o těch základních hrozbách, které rok od roku krok za krokem, hrubě a bezohledně vytvářejí nezodpovědní politici na Západě ve vztahu k naší zemi. Mám na mysli rozšíření bloku NATO na Východ, přibližování jeho vojenské infrastruktury k hranicím Ruska. Je dobře známo, že po dobu třiceti let jsme se naléhavě a trpělivě snažili domluvit se s vedoucími zeměmi NATO na principech rovné a nedělitelné bezpečnosti v Evropě. Neustále jsme naráželi na to, že odpovědi na naše návrhy byly drzý klam a lež anebo pokusy nátlaku a vydírání.

Severoatlantická aliance se mezi tím, nehledě na všechny naše protesty a obavy neústupně dále rozšiřuje, vojenská mašinérie postupuje. A já opakuji, že se přibližuje těsně k našim hranicím. Proč se to všechno děje, odkud se vzaly ty drzé způsoby hovořit z pozice vlastní výjimečnosti, neomylnosti a svévole? Odkud se bere pohrdavý a přezíravý postoj k našim zájmům a absolutně zákonným požadavkům?

Odpověď je jasná, vše je pochopitelné a očividné. Sovětský svaz koncem 80. let minulého století zeslábl, a potom se úplně rozpadl. Veškerý průběh tehdejších událostí je pro nás i dnes dobrou lekcí. Přesvědčivě ukázal, že paralýza moci, vůle, je prvním krokem k úplné degradaci a zapomnění. Stačilo tehdy na chvilku ztratit svou sebedůvěru, a to byl konec. V důsledku toho byla porušena rovnováha sil ve světě. Vedlo to k tomu, že předchozí dohody, smlouvy fakticky přestaly fungovat. Přemlouvání a prosby nepomáhají. Cokoliv, co se nehodí hegemonovi, těm, kdo jsou u moci, je označováno za archaické, zastaralé, nepotřebné, a naopak vše, co se zdá být výhodným, se předkládá jako pravda v poslední instanci! Vnucuje se za každou cenu, hulvátsky, libovolnými prostředky. Nesouhlasní jsou lámáni přes koleno.

To, o čem teď hovořím, se týká nejenom Ruska a nevzbuzuje to obavy jen u nás. Týká se to celé soustavy mezinárodních vztahů a občas dokonce samotných spojenců USA. Po rozpadu SSSR fakticky začalo přerozdělení světa. Do té doby ustanovené normy mezinárodního práva, přičemž ty klíčové a základní byly přijaty jako výsledek druhé světové války a v mnohém potvrzovaly její výsledky, začaly překážet těm, kdo sám sebe prohlásil vítězem ve studené válce.

Samozřejmě, že v praktickém životě, v mezinárodních vztazích a v pravidlech, které je upravují, bylo nutné brát také v úvahu změnu situace ve světě a samotné rovnováhy sil. Ovšem bylo potřeba to dělat profesionálně, postupně a trpělivě, s uvážením zájmů všech zemí a s pochopením vlastní odpovědnosti. Ale ne.

Ve stavu euforie z absolutní převahy, svého druhu současné verze absolutismu, navíc ještě na pozadí nízké úrovně celkové kultury a samolibosti těch, kteří připravovali, schvalovali a prosazovali rozhodnutí vhodná jen pro sebe, se situace začala rozvíjet podle jiného scénáře. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Nejdříve, bez jakýchkoliv sankcí Rady bezpečnosti OSN byla provedena krvavá vojenská operace proti Bělehradu. Letectvo a rakety byly použity přímo v samém středu Evropy. Následovalo několik týdnů nepřetržitého bombardování civilních měst, životně důležité infrastruktury. Tato fakta je potřeba připomínat, jelikož někteří západní kolegové si neradi tyto události připomínají. A když o tom hovoříme, raději místo poukazování na normy mezinárodního práva, se odvolávají na "okolnosti", které si každý vykládá tak, jak se mu to hodí.

Potom přišly na řadu Irák, Libye a Sýrie. Nelegitimní použití vojenské síly proti Libyi, při převracení smyslu všech rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN v otázce Libye, vedlo k úplnému zničení tohoto státu a ke vzniku ohromného ohniska mezinárodního terorismu. A země se pohroužila do stavu humanitární katastrofy, do propasti dodnes trvající mnohaleté občanské války. Tragédie, k níž byly odsouzeny statisíce, miliony lidí, nejen v Libyi, ale v celém regionu, zrodila masový migrační exodus ze severní Afriky a Blízkého Východu do Evropy.

Podobný osud byl přichystán i Sýrii. Vojenské akce západní koalice na území této země bez souhlasu syrské vlády a bez sankce Rady bezpečnosti OSN nejsou ničím jiným nežli agrese a intervence. Nicméně, v této řadě událostí patří samozřejmě zvláštní místo vpádu do Iráku, rovněž bez jakéhokoliv právního základu.

Za záminku byla vybrána údajně důvěryhodná informace, kterou disponovaly USA, o tom, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení. Jako důkaz veřejně, před zraky celého světa, mával americký ministr zahraničí jakousi zkumavkou s bílým práškem a všechny přesvědčoval, že je to chemická zbraň vyvíjená v Iráku. A pak se ukázalo, že všechno bylo jenom představení, bluf. Žádné chemické zbraně v Iráku nebyly. Je to sice neuvěřitelné, překvapující, ale fakt zůstává faktem, byla to záměrná lež na nejvyšší státní úrovni a navíc z vysoké tribuny OSN, v jejímž důsledku došlo k obrovským obětem, devastaci, neuvěřitelnému vzestupu terorismu.

Vůbec to celé budí dojem, že prakticky všude, v mnohých regionech světa, kam Západ přichází zavádět své pořádky, zůstávají v důsledku krvavé, nezhojené rány. Vředy mezinárodního terorismu a extremismu. Všechno, o čem jsem mluvil, jsou nejkřiklavější, ale zdaleka ne jediné příklady pohrdání mezinárodním právem. Stejně to vypadá i se sliby danými naší zemi, že se NATO nebude rozšiřovat na Východ ani o píď. Už jen zopakuji, že nás prostě podvedli, lidově řečeno podfoukli. Ano, často můžeme slyšet, že politika je špinavý byznys. Možná, ale přece ne až tak moc. Do takové míry?

Takové šejdířské jednání je v rozporu nejen s principy mezinárodních vztahů, ale především s obecně uznávanými normami morálky a mravnosti. A kde zůstala spravedlivost a pravda? Jen samá lež a přetvářka. Mimochodem, sami američtí politici, politologové a novináři píší a mluví o tom, že uvnitř USA v posledních letech vznikla skutečná říše lži. Nedá se s tím než souhlasit. Přesně tak to je!

Ale neměli by být tak skromní. USA jsou přeci jen veliká země, systémově důležitá mocnost a všechny její satelity jí nejen bez reptání a pokorně přizvukují a přitakávají k čemukoliv, ali i kopírují její chování a s obdivem přijímají navrhovaná pravidla. Proto jsem zcela důvodně přesvědčen o tom, že celý ten takzvaný západní blok vytvoření Spojenými státy ke svému obrazu a podobě, je celý onou říší lži.

Co se týče naší země, tak po rozpadu SSSR, přes veškerou bezprecedentní otevřenost nového, moderního Ruska, a připravenosti čestně spolupracovat s USA a jinými západními partnery v podmínkách fakticky jednostranného odzbrojení, se nás okamžitě pokusili dorazit, dobít a definitivně zničit. Přesně tak to bylo v devadesátých letech a začátkem dvoutisících.

Tehdy takzvaný kolektivní Západ nejaktivnějším způsobem podporoval separatismus a bandy žoldáků na jihu Ruska. Kolik obětí, kolik ztrát nás to tehdy stálo! Jakými zkouškami jsme si museli projít, než jsme konečně zlámali páteř mezinárodnímu terorismu na Kavkaze. Dobře si to pamatujeme a nikdy to nezapomeneme. Vlastně až donedávna trvaly nekončící pokusy využívat nás ve svých zájmech, rozvrátit naše tradiční hodnoty a vnutit nám své vlastní pseudohodnoty, které by rozežíraly nás, náš lid zevnitř.

Ty prvky, které už agresivně nasazují ve svých vlastních zemích, a které vedou přímo k degradaci a degeneraci, protože odporují samotné přirozenosti člověka. To se ale nestane. Nikdy a nikomu se to nepodařilo a nepodaří se to ani teď. Bez ohledu na to všechno, jsme v prosinci 2021 přesto učinili další pokus domluvit se s USA a jejich spojenci na principech zajištění bezpečnosti v Evropě a o nerozšiřování NATO. Všechno nadarmo. Postoj USA se nemění. Nepovažují za nutné se domlouvat s Ruskem na této pro nás klíčové otázce. Sledují jen své cíle a přehlížejí naše zájmy. A my si samozřejmě v této situaci klademe otázku: "Jak dál, co můžeme očekávat?"

Z dějin dobře víme, jak se v roce 1940 a začátkem roku 1941 Sovětský svaz všemožně snažil odvrátit anebo alespoň oddálit začátek války. Včetně toho, že se doslova do poslední chvíle snažil neprovokovat potencionálního agresora. Neprováděl nebo odkládal nejnezbytnější očividné kroky k přípravě na odražení neodvratného útoku. A ty kroky, které byly přece jen nakonec podniknuty, přišly katastrofálně pozdě. V důsledku toho se země ocitla nepřipravena k tomu, aby v plné síle čelila vpádu nacistického Německa, které bez vypovězení války zaútočilo na naši vlast 22. června 1941.

Nepřítele se podařilo zastavit a nakonec i rozdrtit, ale za kolosální cenu. Snaha uchlácholit agresora v předvečer Velké vlastenecké války se ukázala jako chyba, která náš národ přišla velmi draho. Už v prvních měsících bojů jsme ztratili ohromné strategicky důležité území a miliony lidí. Podruhé už takovou chybu neuděláme. Nemáme na to právo. Ti, kdo si nárokují světovou nadvládu, veřejně, beztrestně a já zdůrazňuji, že bez jakéhokoliv oprávnění, vyhlašují nás, Rusko, svým nepřítelem, dnes disponují skutečně velkými finančními, vědeckotechnickými a vojenskými možnostmi.

My to víme a objektivně hodnotíme výhružky v ekonomické sféře neustále znějící na naši adresu, stejně jako své možnosti čelit tomuto drzému a permanentnímu vydírání. Opakuji, že to posuzujeme bez iluzí a krajně realisticky. Co se týče vojenské oblasti, tak dnešní Rusko je dokonce i po rozpadu SSSR a ztrátě významné části svého potenciálu jednou z nejmocnějších jaderných mocností světa. Navíc má určitou převahu v řadě nejnovějších druhů zbraní. V souvislosti s tím by nikdo neměl pochybovat o tom, že přímý útok na naši zemi způsobí libovolnému potenciálnímu agresorovi porážku a strašlivé důsledky. Avšak ty technologie, včetně obranných, se velmi rychle mění a vedoucí pozice v této oblasti přechází a bude přecházet z jedněch rukou do druhých. Avšak vojenské osvojení území sousedících s naší hranicí, pokud bychom jej připustili, by tak už zůstalo na desetiletí, a možná i navždy, a představovalo by pro Rusko neustále rostoucí a absolutně nepřijatelnou hrozbu.

Už teď s mírou rozšíření NATO na Východ je situace naší země rok od roku horší a nebezpečnější. A nejen to. V posledních dnech vedení NATO přímo hovoří o nutnosti urychlit a zesílit přesun infrastruktury Aliance k hranicím Ruska. Jinými slovy, ještě ve svém postoji přitvrzují. Už nemůžeme dále jen přihlížet tomu, co se děje. Bylo by to z naší strany absolutně nezodpovědné. Další rozšíření infrastruktury severoatlantické aliance a započaté vojenské osvojení Ukrajiny je pro nás nepřijatelné.

Problém samozřejmě nespočívá v samotné organizaci NATO, to je jen nástrojem vnější politiky USA. Problém je v tom, že na území sousedícím s námi, a poznamenám, že jde o naše historické území, se buduje nepřátelské anti-Rusko, které se nachází pod úplnou vnější kontrolou. Je usilovně zabydlováno ozbrojenými silami zemí NATO a vyzbrojováno nejmodernějšími zbraněmi. Pro USA a jejich spojence je to takzvaná politika zadržování Ruska. Očividné geopolitické dividendy. Pro naši zemi je to ale otázkou života a smrti. Otázka naší dějinné budoucnosti jako národa. A to není přehánění, tak to skutečně je. Je to reálná hrozba nejen pro naše zájmy, ale pro samotnou existenci našeho státu, pro naši suverenitu.

Toto je červená čára, o níž jsem nejednou hovořil. A oni ji překročili. V této souvislosti k situaci na Donbasu. Vidíme, že ty síly, které v roce 2014 provedly na Ukrajině státní převrat, zmocnily se vlády a tu stále drží za pomoci v podstatě dekorativních volebních procedur, se definitivně distancovaly od mírového řešení konfliktu. Osm let, nekonečných dlouhých osm let jsme dělali všechno možné pro to, aby situace byla vyřešena mírovými politickými prostředky. Všechno marně.

Jak jsem říkal již ve svém předchozím projevu, nemůžeme bez soucitu hledět na to, co se tam děje. Nadále strpět takové věci už prostě nejde. Bylo nezbytné okamžitě zastavit tuto noční můru, genocidu milionu lidí, kteří tam žijí, kteří s nadějí vzhlížejí jen k Rusku, doufají pouze v nás.

Zejména tohle všechno a bolest těch lidí byly hlavním motivem rozhodnutí o uznání lidových republik Donbasu. Považuji za důležité dále zdůraznit, že vedoucí země NATO k dosažení svých vlastních cílů na Ukrajině podporují ve všem krajní nacionalisty a neonacisty, kteří sami za sebe nikdy neodpustí obyvatelům Krymu a Sevastopolu jejich svobodnou volbu sjednocení s Ruskem. Ti samozřejmě nenechají Krym na pokoji a přinesou tam stejně jako na Donbas válku, aby tam vraždili, stejně jako vraždili bezbranné lidi karatelé z band ukrajinských nacionalistů, těch Hitlerových přisluhovačů z doby Velké vlastenecké války. Otevřeně prohlašují, že si nárokují celou řadu dalších ruských území.

Celý ten průběh událostí a analýza získávaných informací svědčí o tom, že konfrontace Ruska s těmito silami je neodvratná, že je to pouze otázka času. Připravují se a čekají na vhodnou chvíli. Teď ještě ke všemu vznesli nárok na disponování jadernými zbraněmi. My jim to nedovolíme.

Jak jsem říkal již dříve, Rusko po rozpadu SSSR přijalo novou geopolitickou realitu. Ke všem státům nově vzniklým na postsovětském prostoru se stavíme a budeme stavět s respektem. Ctíme a budeme ctít jejich suverenitu a jako příklad nechť slouží pomoc, kterou jsme poskytli Kazachstánu, který zasáhly tragické události, které byly výzvou jeho státnosti a celistvosti. Rusko se však nemůže cítit v bezpečí, rozvíjet se, existovat s trvalou hrozbou vycházející z území současné Ukrajiny.

Připomenu, že v letech 2000 až 2005 jsme vojenskou silou potlačili teroristy na Kavkazu, uhájili celistvost našeho státu, zachovali Rusko. V roce 2014 jsme podpořili obyvatele Krymu a Sevastopolu, v roce 2015 jsme použili ozbrojené síly, abychom postavili účinnou hráz pronikání teroristů ze Sýrie do Ruska. Jiný způsob, jak se ochránit, jsme neměli. Totéž se děje nyní. Nedali nám prostě žádnou jinou možnost, jak bránit Rusko, naše lidi, kromě té, kterou budeme nuceni použít dnes. Okolnosti vyžadují, abychom jednali rozhodně a bezodkladně. Lidové republiky Donbasu se obrátily na Rusko s prosbou o pomoc. V souvislosti s tím a v souladu s §51 článku 7 Charty OSN, po schválení Radou federací Ruska a v rámci plnění dohod ratifikovaných Federálním shromážděním dne 22. února tohoto roku o přátelství a vzájemné pomoci s Doněckou a Luhanskou lidovou republikou jsem rozhodl, aby byla provedena zvláštní vojenská operace, jejímž cílem je ochrana lidí, kteří byli po dobu osmi let vystaveni ponižování a genocidě ze strany kyjevského režimu.

Za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny, aby byli předáni soudu ti, kdo se dopouštěli početných krvavých zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, a to včetně občanů Ruské federace. V našich plánech přitom není okupace ukrajinského území. Nikomu se nechystáme nic vnucovat silou. Spolu s tím slyšíme, jak v poslední době na Západě stále častěji zaznívají slova o tom, že dokumenty utvrzující výsledky druhé světové války, podepsané se sovětským totalitárním režimem, už není třeba dodržovat. Nu co na to říci?

Výsledky 2. světové války, stejně jako oběti položené naším lidem na oltář vítězství nad nacismem, jsou posvátné! To však není v rozporu s vysokými hodnotami lidských práv a svobod, vycházející z těch reálií, které se zformovaly k dnešnímu dni za všechna poválečná desetiletí. Rovněž to neruší právo národů na sebeurčení zakotvené v prvním článku Charty OSN. Připomenu, že ani při vytvoření SSSR, ani po 2. světové válce se lidí žijící na těch či oněch územích, která jsou dnes součástí Ukrajiny, nikdo nikdy neptal na to, jak by sami chtěli uspořádat svůj život.

V základu naší politiky je svoboda, aby všichni měli svobodu volby samostatně určovat svou budoucnost a budoucnost svých dětí. A my považujeme za důležité, aby toto právo, právo volby, mohly využít všechny národy žijící na území dnešní Ukrajiny. Každý, kdo si to bude přát. V této souvislosti se obracím k občanům Ukrajiny. Rusko bylo povinno v roce 2014 ochránit zájmy obyvatel Krymu a Sevastopolu před těmi, koho vy sami nazýváte "nácky". Krymčané a Sevastopolci si zvolili být se svou historickou vlastí, s Ruskem. My jsme to podpořili a já opakuji, že jsme jednoduše nemohli postupovat jinak. Dnešní události nejsou spojeny s přáním ublížit zájmům Ukrajiny a ukrajinského lidu. Jsou vedeny obranou samotného Ruska před těmi, kdo si vzal Ukrajinu za rukojmí a pokouší se použít ji proti naší zemi a jejímu lidu. Opakuji, naše kroky jsou sebeobranou před hrozbami, které jsou proti nám vytvářeny, a před tím, aby nastalo ještě horší utrpení, než to, co se děje dnes.

Jakkoliv je to obtížné, prosím, abyste to pochopili, a vyzývám vás ke spolupráci, abychom mohli tuto tragickou stránku co nejdříve obrátit a společně se vydat vpřed, a nikomu nedovolit vměšovat se do našich záležitostí a do našich vztahů. Budovat vztahy samostatně, tak, aby to vytvářelo nezbytné podmínky k překonání všech problémů a bez ohledu na přítomnost státních hranic, nás posilovalo zevnitř jako jednotný celek. Já v to věřím, právě v takovou naši budoucnost. Musím se obrátit i k vojákům ozbrojených sil Ukrajiny.

Vážení soudruzi, vaši otcové, dědové a pradědové nebojovali proti nacistům za obranu naší společné Vlasti kvůli tomu, aby se novodobí neonacisté zmocnili moci na Ukrajině. Skládali jste přísahu věrnosti ukrajinskému lidu, a ne protilidové juntě, která rozkrádá Ukrajinu a vysmívá se jejímu lidu. Neplňte jejich zločinné rozkazy. Vyzývám vás, abyste okamžitě složili zbraně a vrátili se domů....

dále už se video nepřehrává...