Show Email
PPS příloha se souborem vtipů a karikatur známého kreslíře, část z nich s politickým podtextem, kriticky hodnotícím současnost
Soužití s Romy
Já mám jen ty nejlepší zkušenosti: Bydlela nad námi 12ti členná rodina
(táta, máma, 8 děcek a 2 vnoučata).
Byli na tom zdravotně hodně špatně, takže nemohli chodit do práce a
žili jen ze sociálních dávek. Myslím, že největší problém byl v tom,
že byli značně nedoslýchaví, což se projevovalo tak, že i když byli v
jedné místnosti, museli na sebe hlasitě křičet...
Měli problém i s nohama, takže se hodně špatně pohybovali a díky tomu
měli všichni neskutečnou nadváhu. Aby byli mobilní, tak měli před
domem automobil. No a protože byli špatně pohybliví, tak auto
parkovali co nejblíže vchodu do domu, třeba i na trávníku.
Strážníci Městské policie se ale k nim chovali rasisticky a dávali
jim za to pokuty...
Jednoho dne se jim auto porouchalo, tak jezdili na nákupy taxíkem...
Jejich děti si od našeho syna před domem půjčili mobil, protože si
potřebovali zavolat. Věděli jsme, že nemají peněz nazbyt a že by si
sami těžko nějaký pořídili, tak jsme jim ho nechali a synovi koupili
jiný...
Moc se mi líbilo, jak nejstarší dcera řekla mámě, že se o svoje malé
děcko už dále nebude starat a že se ho zříká. Její máma na to
zareagovala naprosto neskutečně lidským způsobem a své vnouče si
osvojila. Dcera žila s rodinou nadále, ale protože se odmítala starat
o své dítě, vznikly jejím rodičům zvýšené výdaje na osvojené vnouče.
Naštěstí máme štědrý sociální systém, který rodině kromě přídavků na
dítě začal okamžitě vyplácet i pěstounský příspěvek, takže rodina
tolik nestrádala...
Přestože byli značně znevýhodněni vůči nám majoritě, snažili se
udržovat pevné rodinné vztahy. Velice často se u nich scházeli různí
blízcí i vzdálení příbuzní, o čemž jsme se nejprve dozvěděli v
okamžiku, kdy vystupovali z aut, protože neměli peníze na opravu
pokaženého zvonku, volalo na ně příbuzenstvo hned po vystoupení z
auta.
Měli k sobě velkou úctu a soudržnost, takže pokud někdo z nich měl
svátek, narozeniny, nebo dostali sociálku, ihned to důkladně
oslavovali.
A to přes veškerou nepřízeň osudu a lekce, které jim život uděloval,
dokázali naprosto perfektně. Jejich párty do brzkých ranních hodin
neměly konce..
Takhle my to neumíme ...
Dokonale znám všechny cikánské písně, i když už v tom domě nebydlím
několik let, trvale se mi zapsaly do paměti zejména v mých bezesných
nocích, kdy se mi podařilo až ve 4 ráno usnout...
Abych to zkrátil:
Byl to neskutečný zážitek, který mne trvale kulturně obohatil. Dodnes
mne mrzí, že jsme se z domu odstěhovali, ale moje žena mi dala
ultimátum a řekla "buďto cikáni, nebo já"...Mám ji rád, takže jsem ji
následoval do jiného bydliště. Nicméně mám od té doby pocit, že moje
žena je rasistka...
""
"
"
""
"""
""""
""