Show Email

Tělo:

Bude Lipavský ministrem zahraničí? 

Prezident republiky o státním svátku promluvil v TV Nova, komentoval

aktuální dění, prokázal, že je schopen jej vnímat. Přesto i nadále zaznívají

argumenty o aplikaci článku 66 se zdůvodněním, že prezident musí být

způsobilý plnit všechny své povinnosti, včetně těch reprezentativních. 

Toto tvrdí jen pár lidí prolezlých nenávistí k Miloši Zemanovi, kteří jsou

zoufalí, že jim nevyšel pokus zbavit prezidenta pravomocí. Zbavit prezidenta

pravomocí proto, že osobně někde nepoložil věnec či nepřednesl projev na

slavnostní akci, už by byl otevřený protiprezidentský puč. Většina

prezidentů, včetně Václava Havla, trpěla zdravotními problémy, které je

různě omezovaly. Mezi nejzdravější prezidenty patřili Antonín Novotný a

Václav Klaus.

Ale nemoc postihla i jiné funkcionáře. Velmi nemocný byl československý

premiér agrárník Antonín Švehla, kterého zastupoval jeho náměstek a předseda

lidové strany Jan Šrámek. Pamatuji si na dlouhé léčení ministra zahraničí

Cyrila Svobody, který měl vážnou autonehodu v dubnu 2004. Na hlasování o

důvěře vládě jej do Poslanecké sněmovny přivezla sanitka, ale jinak

samozřejmě nebyl schopen plnit reprezentační povinnosti a přesto jej nikdo

funkce nezbavil.

Prezident mimo jiné oznámil, že chce „vetovat“ premiérovi jednoho z

ministrů. Lze pro postup prezidenta při jmenování ministrů použít termín

„veto“ v tom smyslu, jak je všeobecně vnímáno?

Prezident jmenuje vládu a bez jeho souhlasu se ministrem nikdo nestane. Tak

to je. Kdyby ústavodárce chtěl, aby ministry jmenoval premiér, napsal by to

do Ústavy, ale on chtěl, aby ministr při jmenování potřeboval vyjádření

premiéra formou návrhu i souhlas prezidenta formou jmenování.

Otázka výkladu pojmů „prezident jmenuje“ a „premiér navrhuje“ je trvalým

koloritem české politiky. Můžeme říci, že se podařilo už najít nějaký

všeobecně akceptovaný úzus, který je respektován, nebo je to stále jen

„přetlačovaná“, závislá na tom, jakou má kdo zrovna politickou sílu?

Někteří ústavní právníci přizpůsobují své názory, zda fandí tomu či onomu

konkrétnímu prezidentovi či premiérovi. Odmítnutí návrhu na jmenování už

opakovaně učinili prezidenti u nás i jinde.

Po únorovém převratu 1948 odmítl 16. 3. 1948 Edvard Beneš návrh Klementa

Gottwalda, aby ministrem zahraničí po smrti Jana Masaryka byl jmenován

ministr průmyslu a bývalý premiér Zdeněk Fierlinger. Beneš tak osobně

reagoval na Fierlingerovu zradu při převzetí moci komunisty. Beneš měl s 

Fierlingerem původně přátelské vztahy, a dokonce sousední vily v Sezimově

Ústí. Gottwald Benešovo odmítnutí akceptoval a navrhl Vladimíra Clementise,

kterého Beneš jmenoval.

Prezident Václav Klaus nevyhověl návrhu premiéra Vladimíra Špidly na

jmenování Zdeňka Koudelky ministrem spravedlnosti v červnu 2004, neboť byla

očekávána demise předsedy vlády, což se stalo. Václav Klaus v říjnu 2005

jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví podmínil jeho rezignací na

post předsedy České lékařské komory a do tohoto rozhodnutí odmítal návrh

premiéra Jiřího Paroubka na jmenování. Řízením ministerstva byl přechodně

pověřen místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk

Škromach, který Ratha jmenoval 1. náměstkem ministra zdravotnictví.

Prezident Ratha jmenoval ministrem až 4. 11. 2005 po splnění svého

požadavku.

Václav Klaus po odchodu z funkce v srpnu 2019 uvedl, že prezident může o

návrhu rozhodnout a není povinen návrhu předsedy vlády vyhovět a dále řekl,

že před oficiálním návrhem vedl konzultace s předsedy vlády a dosáhl toho,

že někteří kandidáti nebyli pro stanovisko prezidenta republiky vůbec

premiérem navrženi. Ve vyjádření pro zpravodajský web Seznam.cz ke jmenování

ministrů uvedl: „Podívejte, já jsem byl předsedou vlády, já jsem byl

ministrem, já jsem byl prezidentem. Já vím, že to je strašně těžká věc. Ten

prezident občas prostě vzdychá, skřípá zuby, myslí si, že tento člověk nemá

být v žádném případě ministrem. Snažíte se tomu bránit. Já jsem třeba

opakovaně mluvil s předsedy vlády, kteří mi navrhovali nějakého ministra. Já

jsem říkal: To jste se zbláznili. Tohohle člověka, to přece nemůžete myslet

vážně. Že by ten člověk měl být ministrem. Pak třeba předsedové vlády couvli

a řekli, tak my přijdeme s někým jiným."

"""

"