Show Email

Tělo:

---Přepis přílohy---

Válka generací

Vlastimil Vondruška

17. 12. 2020   blog autora

Často nevěřím, když čtu nebo poslouchám „myšlenky“ některých politiků, komentátorů, novinářů, umělců či studentů, kteří agresívním způsobem kritizují ty, kteří nestojí s nimi v jednom šiku a nechtějí převrátit svět naruby. 

(Na snímku jeden z nejúspěšnějších současných českých spisovatelů - Vlastimil Vondruška)

Nebudu tu vypisovat, o jaké postoje vlastně jde, protože každý dneska ví, že jsme tu „my“, mlčící většina, která chce žít v přehledném světě tradičních hodnot a chce se věnovat čistým radostem obyčejného života, a proti nám „oni“, tedy řvoucí menšina, která chce za každou cenu prosadit své nereálné vize o přeměně lidského světa v mraveniště rovnoprávných, bezpohlavních, nemajetných a nemyslících bytostí. Kdybych chtěl volit tvrdá slova, řekl bych, že i za cenu, že půjdou přes mrtvoly.

Co se vlastně stalo, že zvláště mladá generace neguje to, v čem jsme vyrostli my a naši předkové? Odpověď je jednoduchá. Jako vždycky v dějinách je to boj o moc, která se halí do ideologie. Pokud chcete porazit vládce, musíte ničit a bořit, a k tomu je ideálním a osvědčeným nástrojem blouznivectví a komunismus, jedno jak se to hnutí nazývá, protože podstata je pořád stejná. Analyzujte si cíle radikálních husitů, utopických socialistů počátku 19. století, předválečné sociální demokracie, poválečného komunismu se současnými koncepcemi levicových směrů v Evropě, jako jsou piráti či zelení. Pokud odmyslíte rétoriku a Boha, je to naprosto stejné – rovnost bez vlastního přičinění až za hrob!

Někteří z těch, kteří s podobnými idejemi vystupují, to dělají z pragmatismu, protože je za to platí. To je ta lepší a omluvitelnější varianta, protože nějak se musí živit každý. A je jen na něm, co je ochotný dělat. A nemusím připomínat, kolik z nich, když změnilo živitele, začalo „myslet“ úplně jinak.

Horší je ovšem, pokud blouznivecké ideje hlásají mladí, životem zcela nepoznamenaní mládenci a dívenky, navíc mnozí se vzděláním hodně pochybným a mnohdy nedokončeným. Co jim chybí na rozhledu, znalostech a zkušenostech, to nahrazují nesmiřitelnými ideologickými postoji. Ty samozřejmě nejsou z jejich hlavy, ale jsou naprogramovány těmi, kteří z jejich destruktivního aktivismu profitují, ať již mocensky nebo ekonomicky.

Bojovníky „za skutečnou víru a pravdu“ měla každá doba. Dříve je ovšem společnost spíše shovívavě přehlížela a dávala jim čas, aby dospěli a něco se naučili. J