Show Email

Tělo:

Velice pravdivé jen hlupák tomu nerozumí, nebo nechce rozumět, což je horší. Všichni, kteří čteme víme, že autor má pravdu. To je však málo. Pokud chceme ve volbách zvítězit, musime tuto pravdu šířít dál, jinak zjistíme, že bude už minutu po dvanácté. Musíme s touto pravdou seznámit každý alespoň pět neznalých přátel a spoluobčanů a nejméně pět důchodcú, kteří si myslí, že jejich hlas stejně nic nezmění a požádáme je ať se k nám přídají a šíří myšlenky autora spolu s námi dál. Vzpomeňme na Jana Wericha a jeho píseň "... Až nás půjdou milony, všichni proti větru...." Děkuji Vám všem. Prof. Ing. Bohumil Svoboda DrSc.

---Přepis přílohy---

Tomio Okamura: Sociální programy ožebračují chudé a

vychovávají z lidí lenochy, podvodníky a parazity

Autor: Tomio Okamura I Publikováno. 6.5,20'13 | Rubrika: Zamvš|ení

"Sociální programy ožebračují chudé. Cíleně vychovávají z lidí

lenochy a podvodníky, učí je parazitovat na systému. Pozitivní

diskriminace menšin ve školách vede k úpadku kvality školství a

v důsledku nijak pozitivně neovlivní spoIečenský úspěch

příslušníků menšin. A je fakt, že inteligence různých etnik a ras

je různá a žádný vzdélávací program s tím nepohne. A naopak

emancipace žen bílé rasy v důsledku přináší duševní úpadek

celé rasy, to proto, že talentované a chytré ženy mají čím dál

méně dětí, protože se věnují kariéře. Naopak ženy s minimem

duševních schopností se živí tím, že rodí stále dokola děti, na

které berou sociální dávky."

Kdybych výše uvedené napsal a podepsal já, tak jsem za

rasistu. Autorem těchto myšlenek je americký sociolog Charles

Murray. Při čtení Lidových novin jsem na jeho jméno narazil ve

velmi inspirujícím textu českého sociologa Petra HampIa.

Problematice chudých a sociálně vyloučených menšin, tedy

černochů v USA, věnoval Murray tři knihy. Jedna z nich vyšla

v ČR, jmenuje se Příl!š mnoho dobra a věřte, stojí zapYečtení.

Na základě tvrdých dat autor doložil to, co sice všichni víme, ale

co se snaží nejen americkávláda, ale ity naše vIády nevnímat.

Tedy to, že pokud někdo celý život nepracuje tak to zpravidla

není výhradně vinou společnosti. A že jediný, kdo se svým

osudem může pohnout je člověk sám. O rasizmu vím své,

zaži! jsem ho v Japonsku a jako dítě i v České republice. A

měl na mě naprosto opačný vliv, než na mnohé naše

spoluobčany. Neuzavře! jsem se do nějaké své míšenecké

komunity a nezačal žit na úkor nenáviděné většinové

společnosti. Nekradl jsem víka od kanálu, ale šel jsem

studovat. A poctivě přiznáváíít, že jsem nebyl žádný velký

talent a studia na vysoké jsem nakonec nedokonči!. Neměl

jgem to za zlé ani škole ani své zemi, tehdejšímu

Ceskoslovensku. Protože já jsem byl lajdák a dostateěně

jsem se neučil. Když jsem neuspěI v akademické sféře,

pustil jsem se do práce. Proč? Mimo jiné přece proto,

abych svému okolí, ale také tatínkovi a mamince ukázal, že

nejsem zas takový lajdák, za kterého mě mají. Pracoval

jsem a pracuji 16 a více hodin denně v několika firmách a

nově i v senátu.

proč už není lenost ostuda?

To, co mám či nemám je zásluhou mé práce a také

standardních podmínek, které mi moje země poskytla. Styděl

bych se chtít cokoli navíc. Proč se nestyd í druzí? Americký

sociolog nesvádí vinu na menšiny - říká: "Chovají se racionálně

- dělají jen to co jim systém dovolí, chovají se tak, jak jsme je to

nauči!i". Murray dost trefně pojmenovává další problém - tedy

podpora matek s dětmi - americký systém, stejně jako náš,

vede k tomu, že matky, které by jinak děti nemě|y, rodí stále

dokola a berou děti jako výdělečný byznys. Nejvíce ovšem rodí

matky s nízkým intelektem, bez pracovních návyků a přivádí na

svět a vychovávají další generaci parazitů. Omluvte mne, ale

neznám přesnější slovo - ten, kdo systém cíleně jen využívá a

nic mu nedává, je paraztt.

Murray sledoval a analyzoval statistiky a věcně doložiI, že po

dvaceti letech vládních programů pro chudé a menšiny, po

miliardách vynaložených na jejich podporu a vzdělávání se

počet chudých nezměnil ani o procento. Naopak - zvětš|l se

rozestup mezi bílými a černochy, kteří před zahájením

menšinových programů běIochy celkem úspěšně doháněli. Co

se změni!o? Před vyhIášením sociálních programů za

prezidenta Johnsona alespoň část chudých bojovala o Iepší

existenci a vedla k tomu své děti a dělala maximu, aby alespoň

ony žily lépe.

Sociální programy převrátily jejich myšlení. Sociální

pracovníci zaěali chudým tvrdit, že když se jejich dětem ve

škole nedaří, je to vina společnosti. Skuteěnost je opačná,

krutá a nekorektní - tím, že se ve škole snažíme udržet ty,

co by před lety byli vyloučeni nebo přeřazeni na "zvláštní"

škoIu, tím ničíme celý systém. Snižuje se kvalita vyučování

- zd cenu toho, že ve škole udržíme jednoho

"nepřizpůsobivého" studenta ničíme budoucnost všem

ostatním a snižováním hranic kvality, ale také disciplíny

potřebné pro učení i práci vyrábíme další

nepřizpůsobivé. Tohle není popis ěeské školy - takhle

Američan popisuje důsledky takzvané pozitivní

diskriminace, která se pokusiIa otevřít školy ponejvíc

nepřizpůsobivým menšinám.

"ln