Show Email

Tělo:

 Německo potřetí začalo světovou válku, jen trochu jinak, ukazuje slavný novinář Petránek. A možná to prý i skončí podobně jako minule

24. 1. 2015 4:46

ROZHOVOR

Zkušený novinářský matador Jan Petránek poskytl ParlamentnímListům.cz obsáhlý rozhovor. V něm mimo jiné přiznal, že se necítí být Charlie, ale spíše jako český Honza. Rozpovídal se o tom, co ho zlobí na náboženských představitelích, i o tom, jaká kolem nás zuří válka, i když to možná nevnímáme...

Foto: Hans Štembera

Popisek: Jan Petránek

Události ve Francii vyvolaly poměrně bouřlivé reakce na islám. Konají se protesty v Německu, odehrály se i u nás. Není to cesta, jak tu propast, která mezi původními Evropany a většinou přistěhovalci, vyznávajícími toto náboženství, ještě víc prohloubit? Nebo to má podle vás šanci dojít k úspěšnému a efektivnímu řešení?

Víte, já musím odpovědět tím, že přiblížím i mnohé, pro někoho již dávno zapomenuté historické události. Ale i ty mají vliv na to, co se děje nyní – proto o tom mluvím. Jde totiž o problematiku, která se teprve rozvíjí. Jakým způsobem jednotlivé větve příslušníků tam či onam budou rozloženy v tomto desetiletí a možná za toto desetiletí, to dneska nikdo neodhadne. Vtip je v tom, že Spojené státy odchází nyní po nejdelší válce své historie ze Středního východu. Ukazuje se ale, že evropské oči nejsou vůbec schopny dohlédnout, jak se celá ta situace dotýká Asie a přes Asii zase zbytku světa. Indie například už nyní musí přemýšlet nad svou dlouhodobou strategií. I tato země se potýká s náboženskými rozpory a Indie se cítí nejvíc ohrožená muslimským radikalismem. S obavami si totiž říká, a zřejmě právem, směrem k západní Evropě i NATO: "Vy jste rozdráždili supersršňové hnízdo a teď se to nakonec vrhne na nás…"

Takže tím chcete naznačit, že se terorismus spojený s islámem časem přemístí do jiného regionu světa?

Tak bych to neřekl. Ale s dovolením se budu ještě držet historie, která může nastavit i to, jaký bude vývoj či výsledek. Vzpomeňme, že islámsko-hinduistické střetnutí bylo zaviněno Anglií, když rozdělila Indii na Indii a Pákistán. Nebylo to proto, že by Anglie chtěla být spravedlivá, nebo nastavit nějaký modernější způsob. Ale použilo se to proto, aby platilo to staré: ‚Rozděl a panuj‘. Mysleli si, že tak bude lepší kontrola nad Indií i Pakistánem, když se postaví proti sobě. Jeden z anglických diplomatů řekl, že když se pere Pákistánec s Indem, je to jako když se dva slouhové Anglie perou. A až se doperou, Anglie těm sluhům poručí, co mají dělat dál. Když je to řečené z anglických úst, je to něco neuvěřitelného.

Totéž se ale v minulosti stalo třeba i s Kyprem, kde opět Anglie operovala stejným způsobem. Mohl bych citovat i konkrétní smlouvu, která utrhla Arábii od Turků a opět došlo k rozdělení vlivů mezi Anglii a Francii tak, aby se to hodilo hlavně jim. Někdo může říci, že vyčítám staré hříchy a že se na to máme dívat moderněji. Nemůžeme ale mluvit o tom, jaké jedovaté květy vyrostly nahoře na vysokém stromě, když se nepodíváme na to, že ty kořeny jsou základy. Z nich se neustále nasává ta stará geopolitická struktura vnímání moci nad světem. A to je proto, dle mého, hodně důležité vědět. Nyní se to opakuje. Podívejme se, co Amerika i západní evropské státy jako Anglie či Francie, provedly v Libyi, to jakým způsobem chtěly, aby tam proběhla vlna revolucí, v domnění, že po revoluci se dostanou k moci elity, které jim půjdou politicky a ekonomicky na ruku. Jenomže nepočítali, že výsledkem bude hlavně destabilizace. Nepodařená strategie je nyní odrazem toho, že si všichni lámou hlavu nad tím, jak to dostat pod kontrolu.

A to je právě ten problém, který tíží možná lidi, co vyrážejí protestovat do ulic – nebo to tak nevnímáte?

Ano, ta destabilizace je něco, co strašně trápí normální lidi u vnímání současného světa. Především to nejvíc těší pak ty teroristy. V okamžiku, když totiž rozvíříte v krásném moři bahno, tak samozřejmě i v té čisté průzračné vodě se může dít cokoli – tedy dělat cokoli, co se pak těžko rozezná, od koho to původně vyšlo. Pak se neví ani to, jakým způsobem slevit Íránu, slevit určitým pákistánským silám. Zatím se o tom moc totiž nemluví, ale tamtamy ze Středního východu a Asie ukazují totiž na to, že i v Pákistánu jsou snahy dostat k moci určitou umírněnou sortu lidí. A zajímat by to svět i nás mě