Show Email

Tělo:

  CO VŠECHNO JSME NEVĚDĚLI - ZAJÍMAVÝ POHLED NA AFGANISTÁN.

https://www.protiproud.cz/politika/5942-druhy-vietnam-aneb-ostudna-porazka-v-afghanistanu-vyvoz-demokracie-dovoz-opia-na-strane-okupantu-i-ceske-obeti-privezeme-s-kolaboranty-tlumocniky-i-vycvicene-zabijaky-talibanu-jak-k-nam-dostat-muslimske-imigranty-oknem.htm

---Přepis textu v odkazu---

Druhý Vietnam, aneb ostudná porážka v Afghánistánu: Vývoz demokracie - dovoz opia. Na straně okupantů i české oběti. Přivezeme s kolaboranty - "tlumočníky" i vycvičené zabijáky Talibánu? Jak k nám dostat muslimské imigranty oknem

31. 7. 2021

Tisk článku

Poslat e-mailem

JIŘÍ KOBZA hodnotí dlouholetou okupaci Afghánistánu, která kromě smrti, napětí, astronomických výdajů a drogových kšeftů světu ani nám nic dobrého nepřinesla - a nyní má být ještě využita pro "humanitární" otevření vrátek muslimským imigrantům

Nedávno část západních novinářů a tzv. liberálních demokratů zatleskala Joe Bidenovi za to, že ukončil americkou vojenskou přítomnost v Afghánistánu. Poněkud se zapomnělo na to, že zásadní impuls k tomu dal už během svého mandátu jeho předchůdce Donald Trump dohodou s afghánským islámským fundamentalistickým hnutím Tálibán, které – ač oficiálně opoziční – je reálně mocensky nejsilnějším subjektem v zemi. Ale to vypovídá spíše o těch novinářích, než o čemkoli jiném.

Abychom porozuměli podstatě a smyslu afghánského konfliktu, musíme se vrátit o pár desítek let zpět. V roce 1979 v Afghánistánu vládla víceméně komunistická vláda podporovaná Sovětským svazem. Toho roku se však vystupňovaly guerillové nájezdy mudžahedínů, radikálních islamistů, vycvičených v Pákistánu (a částečně také v Číně), ale financovaných především z USA. To ostatně potvrdil i poradce několika prezidentů USA Brzezinsky.

Vyzbrojování mudžahedínů zajišťovaly i zbraně z tehdejšího Československa, navzdory tomu, že od roku 1980 vládl v Kábulu bývalý afghánský velvyslanec v Praze Babrak Karmal. Za vším hledejme stopu peněz.

Sovětská anabáze

Sovětský vojenský kontingent, který přistál 25. 12. 1979 v Kábulu, byl právě reakcí na teroristické aktivity mudžahedínů (jedním z nich byl i Američany proškolený agent CIA Usáma bin Ládin). Moskva si nezbytně potřebovala chránit svou jižní hranici. Jenomže povstalecké akce se nemírnily, spíše posilovaly, tak jak posilovala jejich mezinárodní (a zejména finanční) podpora, nyní už i z Velké Británie či Saúdské Arábie.

Sovětský svaz vojenské angažmá v Afghánistánu stálo 15 000 mrtvých vojáků, zhruba 470 tisíc raněných a nemocných a více než 2,4 miliardy dolarů. „Kdybychom se bývali zaměřili na zkušenosti Britů z války v tomto rozsáhlém, holém a rozeklaném terénu, nezaložili bychom naši taktiku na využití motostřeleckých a tankových jednotek," podotkl po válce sovětský generál Boris Gromov. „Přednost měla dostat pěchota a trpělivost. Žádná plošná bombardování. Chybou též byla ignorace vlivu mudžahedínů, které si získala a bohatě dotovala CIA."

Spojené státy sice v té době do konfliktu nevstoupily přímo vojensky, ale jejich finanční podíl 3,2 miliardy dolarů poskytnutých afghánské islamistické opozici, převýšil dokonce ten sovětský. Bez vědomí Kongresu, přes CIA, přímo do rukou mudžahedínů.

„Tito gentlemani jsou morálním ekvivalentem amerických otců zakladatelů." To je výrok Ronald Reagana z roku 1985 na adresu mudžahedínů. Nelze v této souvislosti nevzpomenout, jak předchozí americký prezident Jimmy Carter zase nazval Chomejního „íránským Gándhím“. Byla to obojí naivita, systémová chyba (poslat