Show Email

Tělo:

stále se učíme...

Silné svědectví o příčinách rozpadu SSSR. Měli by to

číst všichni lidé od nás.

-- 

P.K. 

     https://afinabul.wordpress.com/2021/06/27/79438641/

Rozpad SSSR řídili osoby ze zahraničí a účastnili se odstřelovači ze zahraničí

Dne 11.6.2021 v jednom z centrálních internetových deníků vychází rozhovor s bývalým viceprezidentem Jelcina Alexandrem Ruckým.

Ten rozhovor je mimořádný hned z několika důvodů:

obsahuje svědectví nejbližšího spolupracovníka Jelcina o chronologií rozpadu SSSR a jeho hlavních protagonistech;

vychází před summitem Putin-Biden, v nejvíce citovaném deníku Ruska Lenta.ru;

v rozhovoru jsou uvedená fakta dosud známá jen z alternativních médií nebo neznámá vůbec;

v rozhovoru je potvrzeno, že rozpad SSSR řídili osoby ze zahraničí a účastnili se odstřelovači ze zahraničí.

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/news/byvaly-viceprezident-ruska-o-rozpadu-sssr-jelcinovi-a-strelbe-na-lidi-pred-bilym-domem-byl-to-cisty-podraz/

„Byl to čistý podraz“ – Bývalý viceprezident Ruska – o rozpadu SSSR, Jelcinovi a střelbě na lidi před Bílým domem

Před 30 lety, 12. června 1991, se konaly první prezidentské volby v RSFSR. Poté byl spolu s první osobou zvolen i její zástupce – zjevně na americký způsob byl tento post nazván viceprezidentem. Prvním, a jak se ukázalo později, jediným viceprezidentem Ruské federace byl Alexandr Ruckoj. V rozhovoru pro Lenta.ru řekl, proč si ho Boris Jelcin vybral muže číslo dva, a poté ho chtěl nechat zastřelit. Také vyprávěl o tom, jak unesl letadlo v době působení Státního výboru pro výjimečný stav (GKČP) a pokusil se zabránit válce v Čečensku.

„Lenta.ru“: Jak jste se rozhodl jít do politiky?

Ruckoj: Studoval jsem na Akademii generálního štábu a velení nám nařídilo, abychom do tříd chodili v civilu. Já i mnoho ostatních jsme se samozřejmě divili proč. Během tohoto období se bouřlivě rozvíjela perestrojka/přestavba, která vyvolávala rozhořčení nejen v této otázce.

Jaký to byl rok?

Byl to rok 1989 a počátek roku 1990. V roce 1990 jsem promoval na Akademii generálního štábu. V této době se v roce 1989 konalo plénum ústředního výboru KSSS „O nové národní politice KSSS“, kde byl republikám, které byly součástí SSSR, udělen status „suverénních nezávislých států“ opravňující je rušit rozhodnutí vlády SSSR.

“Každému, jen trochu myslícímu člověku muselo dojít, jak to všechno může skončit. Už tehdy jsem pochopil, co se děje ve vnitřní a zahraniční politice”.

Prázdné police v obchodech, otevřený a drzý separatismus v republikách vedly k destabilizaci situace v zemi. Tehdy jsem se rozhodl jít do politiky, i když jsem měl před sebou dobrou vojenskou kariéru.

Jak jste se dostal k Jelcinovu týmu? Koneckonců jste si názorově nebyli nijak blízcí, že?

Byl jsem zvolen lidovým poslancem RSFSR, stal jsem se předsedou výboru Nejvyššího sovětu, členem prezidia Nejvyššího sovětu a Jelcin byl předsedou Nejvyššího sovětu RSFSR. Náš vztah byl založen na spolupráci, nic víc. Jak jste řekl, nebyl jsem součástí Jelcinova týmu. Situace v zemi vyžadovala reformy a konstruktivní práci, jenže instruovaná frakce KSSS, jejíž většinu tvořili lidoví poslanci, proměnila práci Sjezdu a Nejvyššího sovětu v klub demagogů. Země potřebovala skutečnou transformaci v ekonomické, sociální a politické sféře. Díky tomu, že KSSS měla vedoucí úlohu při řízení země, bylo rovněž nezbytné provést demokratické reformy i ve straně. Nepodložené spory, spíše až ortodoxní postoje frakce KSSS, často přiváděly práci Sjezdu a Nejvyššího sovětu do slepé uličky. Rozhodl jsem se tedy, aniž bych to projednal s kýmkoli z vedení, založit frakci “Komunisté pro demokracii “ skládající se z 94 poslanců. Výsledkem byl vznik důležité frakce, která zaujala konstruktivní postoj.

To vše se dělo před Jelcinovýma očima. Viděl, že jsem aktivní člověk, že to mám v hlavě srovnané, dokázal jsem mluvit a lidi přesvědčit. Zřejmě proto si mě pozval, aby probral mou možnou nominaci na viceprezidenta v nadcházejících prezidentských volbách RSFSR. Řekl jsem mu: „Borisi Nikolajeviči, jsem začínající politik, jaký ze mě bude viceprezident? A potom bych rád věděl, co budu mít za úkol, pokud budeme zvoleni.“ Byl to přátelský a seriózní rozhovor, pokusil jsem se návrh odmítnout s argumentem, že jsem se jako politik ještě nezformoval, a zejména proto, že pravomoci viceprezidenta byly v ústavě uvedeny pouze v té linii, že “provádí pokyny prezidenta”. Dal mi tři dny, abych o tom návrhu uvažoval.

Po uplynutí těch tří dnů mne požádal, abych za ním přišel, a řekl: „Budeš se zabývat vojenskoprůmyslovým komplexem, reformou ozbrojených sil, otázkami sociálního zabezpečení rodin vojenského personálu.“ Poté jsem dal souhlas. A když jsme byli zvoleni, dal mi Jelcin na starost zemědělský komplex. Teprve později mi došlo, že šlo o podraz. Jak také jinak rozumět tomu, že byl do této funkce jmenován člověka, který nikdy nepracoval v zemědělství a neměl odpovídající vzdělání? Jelcin tím, že mi dal na starost zemědělství, chtěl ukázat, že nejsem schopen plnit prezidentovy příkazy.

Ale ani v tomto oboru se Jelcinovi nepodařilo mne zdiskreditovat. Založil jsem Federální centrum pro pozemkovou a agroprůmyslovou reformu, kam jsem pozval akademiky, vedoucí velkých i malých zemědělskoprůmyslových komplexů, sovchozů, kolchozů, obyčejné agronomy, veterináře, inženýry a chovatele dobytka a drůbeže. Tito odborníci pracovali na programu reformy zemědělskoprůmyslového komplexu 12 hodin denně. Ve výsledku jsme sestavili opravdový, dobře promyšlený a podložený program založený na reálných finančních a materiálních možnostech země. Kolchozy by nebyly zlikvidovány, ale naopak rozšířeny. Vytvořili jsme systém komplexních farem s produkcí surovin, skladováním a kompletním zpracováním s následným prodejem hotových vysoce kvalitních produktů podle vzorce: „pole-obchod”. Všechny zisky by zůstaly v zemědělství, mzdy vzrostly třikrát až čtyřikrát a práce v zemědělství by začala být vyhledávána.

Jelcinova myšlenka – farmářské zemědělství – vypadala na pozadí tohoto programu nevýznamně a nereálně, protože pro vytvoření produkce zemědělských komodit v národním měřítku tímto způsobem byly zapotřebí tři ruské rozpočty a země takové peníze neměla. Tento program Federálního centra pro pozemkovou a agroprůmyslovou reformu však Jelcin i přesto odmítl a jeho vláda zahájila farmářství – drancování zemědělských družstev, kolchozů a sovchozů.

Do roku 1995 bylo zemědělství země v porovnání se sovětským obdobím prakticky zničeno. Do země se valil proud náhražkových produktů ze zahraničí. Stali jsme se závislými na dodávkách potravin ze zahraničí.

Nakonec, když si uvědomili, že jim mluvím do farmářství, které ničí zemědělství, jsem byl převeden na boj proti zločinu a korupci. A tady se to všechno opakovalo – nebyl jsem vyškolený právník, vyšetřovatel ani státní zástupce. Podobným způsobem jsem však sezval odborníky z prokuratury, ministerstva vnitra, FSB a Nejvyššího soudu. Na stejném principu jsem je opět vyzval, aby sepsali své návrhy na zastavení drancování země a korupce, což se skutečně stalo. Základem byl návrh: nejdříve provést úplnou prověrku všech příkazů a usnesení vlády a prezidenta týkajících se finančních, materiálních, technických zdrojů a privatizace.

Pamatuji si své dojmy po měsíci práce v tomto oboru.

Moji zaměstnanci a já jsme jen valili oči na to, co se v zemi děje. Byla to hrůza. Probíhalo totální rozkrádaní země. Národní bohatství bylo rozdáváno za pakatel a dokonce i rozdáváno jen tak, rozpočet byl drze rozkrádán.

„Státní výbor pro výjimečný stav (GKČP) udělal nenapravitelnou chybu tím, že přivedl vojáky do Moskvy“

Když jste přijal Jelcinův návrh kandidovat s ním ve volbách jako kandidát na viceprezidenta, předpokládal jste, že se váš vztah v budoucnu tak zhorší?

Ne, nepředpokládal jsem to, protože v té době se Jelcin choval důstojně a mezi lidovými poslanci RSFSR byl respektován, měl silnou celostátní podporu. Jeho návrhy na změny byly konstruktivní. Proto jsme také ty volby vyhráli. Výsledek hlasování pro nás byl 57,3 procenta. Prováděli jsme volební kampaň v různých regionech. Byl jsem v 35 regionech. Naše volební výsledky z regionů, kde jsem se scházel s voliči, byly nejméně 55-60%. V místech, kde se s voliči setkával Jelcin, to bylo 27, 35 a 57%. Výsledkem bylo, že jsme zvítězili navzdory silné opozici KSSS. Nikolaje Ryžkova a Borise Gromova jsme předehnali 3,5 krát.

Povězte nám, jaké vzpomínky máte ze dnů práce GKČP v srpnu 1991?

GKČP udělal nenapravitelnou chybu tím, že přivedl vojáky do Moskvy. To se nemělo stát. Zároveň těmto lidem rozumím – snažili se jakýmkoli způsobem zachovat Sovětský svaz, zachovat naši vlast. Byla to hloupost, včetně blokování Nejvyššího sovětu RSFSR. K čemu to bylo? Vyvolalo to jen dojem, že se SSSR skládá pouze z RSFSR. V jiných republikách, které byly součástí SSSR, se tohle nedělo, což působilo zmatek. Zorganizoval jsem obranu budovy Nejv