Show Email

Tělo:

A máme to černé na bílém. Jeden ze

dvou „motorů EUropy“, Německo, právě prohlásilo ústy ministra zahraničí Maase, že

odmítá ‚konfrontační řev‘

(Konfrontationsgeschrei) na adresu Ruska, se kterým

chce mít EU dobré sousedské vztahy. Ta Evropa,

jejíž „solidarity“ se naší hrdí a bodří

válečníci dovolávali. *Hrdinná česká vláda a

ještě hrdinnější „slušná“ opozice, kterým

se podařil *historický kousek, nemající

v dějinách českých, československých

i evropských obdobu: během dvou dnů

odříznout Česko od dodávky a možná i výroby

ruské vakcíny, pohřbít nebo předražit

Dukovany, zdecimovat diplomatické styky a zřejmě

i obchod s Ruskem, čehož dozajista, jako pokaždé

v celé „slavné“ polistopadové historii,

využijí „(ne)solidární spojenci“, možná

včetně chytrých a na rozdíl od Čechů vůbec ne

naivních Poláků. 

Za blbost se platí a za naivní,

bezduchou nabubřelost, se kterou jsme to

Rusům „nandali“, dvojnásob. Pořvávat na Rusko

v 

domnění, že mám krytá záda Spojenými státy

a Evropskou unií, není hrdinství, ale

sebe klamná fraška, nehledě na to, že

skutečná hrdost vypadá jinak než jak ji

prezentují naši euroatlantici z amerického

konečníku. Národní hrdost najdeme nejen v

našich dějinách, ale i nyní, ale rozhodně ne

u těch, kteří třicet let po „sametu“

mají potřebu bourat pomníky osvoboditelů a

stavět nové skanzeny Rakousko-uherské

monarchie. Kdo chce být skutečně hrdý, ten se

hned druhý den hlasitě nedovolává

„solidarity spojenců“. 

Nikoliv křiklouni z řad frakce

„slušných“ amatérů, ale *Prezident Zeman

ukázal, že má státnického ducha a smysl pro

právo a diplomacii. Vláda a sní spojená

„opozice“, které popřely zdravý rozum i

nejzákladnější pravidla právního státu a

mezinárodní diplomacie, která *presumpci viny*

vyzdvihne k základní, navíc jednosměrné

metodě diplomatického jednání v

klíčových zahraničně politických vztazích,

které skrze své amatérské, naivní a arogantní

jednání poškodí stát, porušily ústavní slib a

měly by nést politicko-právní

následky, zodpovědné osoby za ekonomické

poškození státu na soudní lavici. Ale to by

musel právní stát skutečně fungovat… . 

Premiér Babiš se do této hry

(citát) „jednoznačných důkazů.. a..

důvodné podezření“ nechal zatáhnout. Jaké

tlaky to 

způsobily a co ho vedlo k tak katastrofickému

obsazení ministerstva zahraničí musí vědět on

sám. Možná přitom měl na paměti osud Petra

Kellnera, kdo ví… . Faktem zůstává, že mohl

vejít do historie jako premiér, který se nenechal

zlomit a 

dohnat k tomu, aby se stal subjektem tohoto trapného

divadla – po pevné pozici v kauze tzv.

uprchlických kvót a racionálnímu přístupu ke

klimatické otázce na to měl. Sputnik V byl na

dosah, Rosatom bylo jediné logické, racionální

řešení pro Dukovany. Snad jedině Česká

republika je schopna sama sobě a dobrovolně kopat

ekonomický hrob a 

dobrovolně sestoupit na úroveň tzv. rozvojových

zemí. 

A tzv. opozice plus Senát? Pokud

cizí velvyslanectví podaly hlášení svým

vládám, co se u nás děje a že Česko stojí

bezmála na pokraji invaze do Ruska, není se co

divit, že německý ministr právě v těchto

dnech vysílá signál do české kotliny,

provincie nezadržitelně upadající do

bezvýznamnosti. Nikdo v Evropě, kdo pracuje

profesionálně nebo alespoň pomocí zdravého

rozumu, nemohl brát „ruskou stopu“ ve

Vrběticích vážně. Dva agenti, kteří zpackají

akci v Česku, jsou 

posláni do Salisbury na Skripala a protože i tam

zanechají stopy jak slon v písku dostanou od Putina

vyznamenání? Solidarita by v tomto případě

znamenala udělat ze sebe spolu s Prahou kašpara –

skutečně to náš tragikomický (ne)politický

soubor očekával?

Pražský kavárenský cirkus

demonstruje skutečnost, že současná

politická „reprezentace“, jedno zda vláda nebo

opozice 

s výjimkou KSČM a SPD, nemá o diplomacii

ani ponětí. Jinak by musela vědět,

že *solidarita EU, o kterou tak dojemně 

žebrala, má své meze tam, kde začínají

její ekonomické zájmy. A že ti, kteří

mají velkou hubu a málo rozumu, musí zažít

lekci, která jim to připomene. Bohužel na

úkor příštích generací, kterým to ale

očividně nedochází.