Show Email

Tělo:

[ 5] Milí přátelé a kamarádi, jsem hluboce znepokojen tím, co v posledních dnech rezonuje naší společností. Kde se vzala ta neúcta k těm, kteří zamír riskovali své životy a mnozí je dokonce položili? Neustále se přeme o to, kdo nás vlastně osvobodil. Jakoby to byla jen otázka politiky či národní hrdosti. Přitom jakoby nikdo nevnímal tu nejstrašnější pravdu, že kvůli rozhodnutí několika psychopatů,

[ 35] Vést válku bylo 14 milionům vojáků, odepřeno právo zestárnout. 14 milionů synů, otců, bratrů a manželů. 14 milionů nedožitých životů, nedosněných snů. Je přece jedno, jestli to byly západní spojenci nebo rudá armáda. Ti všichni riskovali svůj život, abys ty, který tyto řádky čteš, mohl žít v míru. A mnozí za to zaplatili cenou nejvyšší.

[ 62] svým posledním výdechem v bahně zákopů, v troskách měst, v mrazivých stepích či na plážích daleko od domova. A dnes, po 80 letech míru, se opět ozývají hlasy volající po válce. Jakobychom zapomněli na všechny ty hrůzy, které lidstvo už jednou prožilo. Jakoby oběti milionů lidí byly nadarmo. Pokud pro tebe život něco znamená, pokud si vážíš každého dne prožitého v míru,

[ 91] pak je na místě s pokorou a úctou pokleknout a všem hrdinům druhé světové války, ať živým či padlým, ať spojencům nebo vojákům rudé armády, se slzami v očích poděkovat za 80 let míru. Neboť není větší dar, než život v míru. A není větší oběti, než život položený za to, aby druzí mohli žít. Nezapomínejme na to, prosím. Zvláště dnes, kdy se zdá,

[ 120] že lidstvo opět zapomíná na cenu války. S hlubokou úctou k padlým a s nadějí v srdci, že jejich oběť nebyla marná.