Show Email

Tělo:

---tělo přílohy---

SVĚT: Kdo chce tu zatracenou válku?

dnes

Jak se zdá, Ukrajina to určitě není. Přestože nás mediální přípravou na skutečnou válku krmí už dlouhou dobu západní levicová tzv. progresivní média jako CNN, Guardian a jak to lokajsky opakuje Československá televize, realita vypadá jinak.

Ta vypadá zatraceně jinak, než nám to předvádí ČT. Ta, která ukazuje Ukrajinu jako místo, kde postávají bezzubé stařenky vedle rozvalin venkovských domků a jak do objektivu kamery vyprávějí místní „mimoni“, jak to těm Rusákům nařežou. Stejně tak nám nikdy neukázali, jak vypadá Kyjev. Jistě, město poznamenané komunismem, ale jinak plné parků, kaváren, uklizených ulic a plných obchodů. Jistěže je to město chudší než třeba Praha. Ale rozhodně tam chybí například pražské posprejované zdi. Prakticky nikde se nedočtete, že v Charkově, který se podle americké levice zuřivě připravuje na válku, je většina lidí nakloněna spíše prorusky, protože rusky mluví, i když jsou to třeba původem Ukrajinci. Reálné průzkumy veřejného mínění na Ukrajině ukazují, že sice okolo 57 % občanů by se chtělo bránit Rusku, ale celým 43 % občanů je to údajně jedno.

Každou válku pomáhají rozpoutat tzv. váleční štváči. K našemu zděšení jsme se v posledních dvou dekádách přesvědčili, že váleční štváči z Wall Streetu a vůbec ze Západu se nevyskytují jen v komunistické propagandě, ale bohužel i na Západě, tedy dnes i u nás, což nám, jak se říká „dlouho hlava nebrala“. Ani my, co jsme osobně zažili komunistickou diktaturu, jsme nějak neodhadli, že ta vlna nejprve feminismu a pak všeho možného od ekologismu po klimatismus dojde až k otevřené totalitní praktice zvané „cancel culture“ a otevřenému politickému štvaní.

Zdá se, že velké části obyvatel Evropy to došlo v okamžiku, kdy americká levice a s ní všichni „vlezdoprdelkové“ z Evropy začali blouznit o tom, jak Donalda Trumpa dosadili na prezidentský úřad tajní ruští agenti. A jak Moskva vlastně ovládá potajmu celý Západ. Mimochodem, to připomíná nacistické antisemitské žvanění před druhou světovou válkou o tom že „svět ovládají Židé“.

Pomatenost a touha po totalitní moci se z amerických univerzit a tzv. liberálních kruhů rozšířila nejen v USA, ale také do západní Evropy. Výsledkem byl nástup Joea Bidena do prezidentské funkce. Následovaný rychle postupujícím úpadkem ekonomiky i politické síly USA a zároveň vnitřním ekonomickým rozvratem celého angloamerického světa.

Boj proti „trumpismu“ se zvrhl v hon na čarodějnice. Zde bych rád citoval filozofa Stanislava Komárka z jeho článku „Tři metly Západu“ v týdeníku Echo24. Zkráceně: „Po prudkém přelomu v roce 2020 se začíná ukazovat, že západ vkročil do dalšího stádia své autolýzy, to jest rozkladu vlastními silami. … přinášející medicínskou diktaturu s potlačením dosavadních svobod, „kulturní války“ vedené extrémním genderismem a rasismem naruby a „extrémní environmentalismus“, chápající lidi na planetě v podstatě jako nežádoucí.“

Komárek mluví o hlasatelích nových pořádků jako o „nových posedlých“, které ovšem známe už z dob Byzance, kdy se jim říkalo „jurodiví“.

Mimochodem, ti se vyznačovali mj. tím že chodili kálet do chrámů. Stejně jako jedna - údajně umělecká - česká skupina kálející v chrámu umění, tedy Národní galerii, a domnívající se, že je sama mimořádně moderní a progresivní. Mluvil jsem již několikrát o tom, že tito progresivisté jsou mimořádně nebezpeční. Stanislav Komárek to precizuje, když říká, že „řečená hnutí se zcela podobají předešlým bojovníkům “sekulární spásy“. Tedy komunismu a nacismu. Snaha vybudovat na zemi nebe zcela spolehlivě vede k tomu, že se vybuduje peklo.“ Tito noví jurodiví sice mnohde získávají vládní místa, ale je jich skutečná moc se jim drolí pod rukama.

Co je nejlepší udělat, když se vám jako státu či hnutí nevede, než vytvořit si vnějšího nepřítele? Zvolíme-li si Rusko, toho nástupce světového bolševismu, nalezli jsme teoreticky ideální cíl. Jakmile se nám něco nepovede, třeba máme málo plynu a nafty, protože jsme si je sami zakázali těžit, už víme, kdo za to může. Hřímáme do světa naše „věčné pravdy“, co jsem vymysleli ve 20. století a dějiny jdou jinudy.

Naši ekonomičtí soupeři se stávají silnější a silnější a ti, kterým jsme ještě nedávno smáli anebo dokonce dodnes smějeme, nad námi v mnoha věcech získávají převahu. A smějí se oni nám. Bývalí chudáci žijící podle našich představ celý den z jedné misky rýže, si najednou kupuji naše továrny, naše přístavy, naše spojence. A jejich obyvatelstvo jim nadšeně tleská.

Pokud netleská, vědí si s nimi tyto režimy rady, a to metodami, které jsme my sami používali po tisíciletí a zakázali jsme si je až v polovině 20. století. Mezi „nechutné nepřátele“ se nám vrátilo i Rusko, které ne a ne zkrachovat. Přestože naši odborníci tvrdili, že mu dojde ropa a plyn a že nedokáže udržet dodávky. Dnes drží Evropu pod krkem, protože bez něj Evropa zmrzne. A evropské fabriky se zastaví. V Rusku je čím dál víc moderních továren stavěných podle nejnovějších západních technologií za pomoci Německa, Francie, Itálie a Číny. No, k nám se nedováží, k nám je EU nepustí, a tak žijeme v představě, že Rusové neumí vyrobit ani budík.

Doma, v našem krásném moderním západním světě, nám to nějak přestává fungovat. Značná část obyvatel se nám začíná bouřit. Také lumpenproletariát nabývá na síle. Podporován pokrokáři, pod hesly o utlačování barevných, žen, homosexuálů, Indiánů a každého, kdo se cítí utlačovaný, může díky naší vlastní ideologii rabovat obchody, zapalovat auta a města a terorizovat většinové obyvatelstvo. Naše pokrokářská ideologie nám nedovoluje s tím něco udělat. Stejně jako s miliony imigrantů, kteří se k nám hrnou za lepším životem. Značnou část z nich pak po příchodu necháváme napospas různým rasistickým, protibělošským ideologiím, bojovnému islamismu anebo obyčejným gangům složeným na základě barvy kůže či podle verze islámu.

Protože problémy nepřestávají, nadšení pro tzv. pokrokáře opadá. Ať uděláme, co uděláme, vždy je to horší, marně hledáme řešení. Díky našim předkům, kteří zvládli průmyslovou revoluci a zavedli demokracii, naše státy stále ještě rozumně ekonomicky fungují. Ale celé to spěje, nebo si to velká část obyvatel myslí, tzv. od deseti k pěti..

Pokud toto západní politici nechápou, pak se pochopitelně velice diví, že zdánlivě bezmocný a bezvýznamný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pošle do „pihele tmavého“ Joea Bidena. Prezidenta USA, největší světové velmoci či státu, který se za největší světovou velmoc stále ještě považuje. Ukrajinci a Zelenskyj, ale také značná část obyvatel bývalé východní Evropy už toho začíná mít dost – viz Slovensko a Maďarsko – a rozhodně se nechystá mrznout, hladovět anebo umírat kvůli tomu, aby západní pokrokáři příště nebyli poraženi Donaldem Trumpem ve volbách.

Bohužel pro nás, zdá se, Putin hraje spolu s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem o jeden level vyšší hru, než hrají naši západní vůdci. (Teď nemluvím o těch dvou našich politických šašcích, co byli v nedávno v Bruselu a líbali tam boty místnímu „načalstvu“.)

Putin realizoval vynikající politický tah, když po nacionalistickém bláznění politiků v Kyjevě po tzv. majdanu, kdy se na území Ukrajiny pokusili zakázat ruštinu, pomohl rozpoutat občanskou válku v Doněcku a Luhansku. Kde je prakticky jen rusky mluvící obyvatelstvo. Nevzdělaní politici a novináři většinou vůbec netuší, že o tuto oblast se bojovalo jak za první světové války (mimo jiné i naše legie), tak při tažení Sovětů na Polsko.

Po mediální smršti vedené progresivními levičáky v Demokratické straně a v CIA to už už vypadalo, že je válka na Ukrajině nevyhnutelná. Až nakonec i mnoha Ukrajincům a části jejich vlády došlo, že se s nimi hraje jen politická hra. Když došlo na lámání chleba, Německo dost zřetelně odmítlo se jakkoliv proti Rusku angažovat, podobný či stejný názor má Francie a Itálie. Také nálada v tzv. postkomunistických zemích, až na Polsko, není vyloženě protiruská. Některé vlády, jako například Slovensko a částečně Česko, jsou pod silným vlivem amerických služeb .

Zeman, kterého se pokoušejí již mnoho let vykreslovat mainstreamoví novináři jako ruského švába, má k Moskvě daleko vlažnější vztah než vedení Německa. A to nejen za doby Merkelové, ale i předtím. Fialova vláda to bude mít těžké. Jak se rozhodnout, zda poslechnout, jak se psalo kdysi na gramofonových deskách z úst „ His master’s voice „ (hlas svého pána), anebo hlas toho, kdo ve skutečnosti z velké části ovládá celou českou ekonomiku. A tím i Německo.

Americké levici a Joeu Bidenovi pomalu dochází čas. Vnitřní situace se zhoršuje, v zahraničí následuje neúspěch za neúspěchem, inflace je nejvyšší za posledních 40 let a i spojenci, na které se USA dlouho spoléhali, až na Velkou Británii, nejeví žádný zájem o další konflikt uprostřed Evropy. Navíc uvnitř svých států bojují s pomatenou mládeží, která horuje pro pokrokový svět stejně jako kdysi komsomolci v Rusku, mladí nacisté v Německu a po válce u nás pomatení svazáci pomáhající likvidovat vlastní demokratický stát.

Pokud se nedokáže Západ s Ruskem dohodnout, a zdá se, že agresivní levice v Demokratické straně v USA a tzv. pokrokáři v EU si to nepřejí, dojde ke konfliktu.

Pokud mají Američané jen trochu rozumu, pokud jim zbyl po všech těch MeToo, zelených údělech a starostech, co si počít s rasismem zvaným „Na černých životech záleží“ (což znamená že na těch ostatních nezáleží). Snad konečně, pochopí, že se musí pokud možno rychle s Ruskem dohodnout.

Jen doufejme, že se nenajde někdo, kdo zastřelí nového Ferdinanda.

Václav Vlk st.