Show Email

Tělo:

Asi to nejde vzít jako hloupost.Konce budou asi tvrdé a to nakonec pro

všechny......................

Tak to je čtení, které stojí za trochu času! Tak to je zajímavá úvaha. 

Doporučuji podrobně přečíst.          Co bude následovat? USA dají od

Ukrajiny ruce pryč a budou tvrdit, že je to především problém Evropy. V

Evropě bude u stále více a více států sílit přesvědčení, že tohle může

Evropu zahubit a tak začnou následovat americkou cestu. Zůstane pár "volů",

především Česko, kteří na to s Ukrajinou doplatí. A dobře nám tak... Text

pojednání Rostislava Čuby (syn slušovického Františka Čuby) - doporučuji k

mimořádné pozornosti ..Přikládám i zkrácenou verzi toho podstatného, která

prošla TV USA. ZAJÍMAVÉ - TV USA!!!!

Text z přílohy:

CHRONOLOGIE POHYBU

Na začátku konfliktu zazněla informace, že Ukrajina bude bojovat do posledního

Ukrajince. Zdálo se to jako metafora, ale pomalu a jistě se tato hrozba stává realitou. Čas

plyne a Ukrajina obětovává své obyvatele i svou identitu, svou kulturu. Země čelí defaultu,

neboli neschopnosti plnit závazky vyplývající ze státního dluhu.

Bývalý ministr infrastruktury Omeljan, prohlásil, „Pokud vyhrajeme, budeme platit ruskou

ropou, ruským plynem, ruskými diamanty a ruskými kožešinami. Pokud prohrajeme, o

penězích už řeč nebude – Západ bude přemýšlet o tom, jak přežít. Pokud prohrajeme, to

už nebude náš problém.

Na Ukrajině se schyluje k politické a vojenské katastrofě a zarážejí mne lidé, kteří jsou

tímto vývojem překvapeni. Jedno staré přísloví říká “ co se zdá je sen “. Západní elitě se

zdálo, že snad přišel čas, kdy by šlo porazit Rusko.

Připomeňme si proto historii a úspěchy válek vedených do Ruska, které zároveň měly

významný vliv na Evropu jako celek.

Začněme Napoleonem který vstoupil do Ruska v roce 1812 a celá invaze skončila

katastrofálním neúspěchem Napoleona. Výsledkem bylo, že Rusko se stalo jednou z

hlavních evropských mocností a jeho postavení a vliv v mezinárodní politice značně

vzrostlo.

Dále musíme zmínit první světovou válku (1914–1918): Rusko bojovalo na straně vítězů,

ale procesy, které válka v Evropě odstartovala, měly i na Rusko značný dopad. V Evropě

se rozpadlo Rakousko-Uhersko a Osmanská říše, čímž vznikly nové státy. V samotném

Rusku vypukla revoluce, která svrhla cara a nastolila komunistický režim. Vliv Rusů na

svém území se však posílil.

Druhá světová válka (1939–1945): Německo napadlo Rusko v domnění, že to bude pouhá

formalita. Veřejné mínění v Evropě vnímalo Rusko jako ekonomicky a vojensky slabé pod

komunistickým režimem. Rusko však dokázalo lépe inovovat v průběhu války a Německo

tak utrpělo totální porážku.

Po skončení války bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón: americké, britské,

francouzské a sovětské. Toto období se nazývá denacifikace a demilitarizace.

V devadesátých letech Rusko prošlo další revolucí a komunisté ustoupili do pozadí.

Německo a západní spojenci využili situaci a snažili se osvobodit Německo z ruského

vlivu. Byla podepsána Smlouva 2+4, ve které se vítězné mocnosti z druhé světové války

zavázaly stáhnout svá vojska z Německa a umožnit jeho znovusjednocení. Rusko svou

část dohody dodrželo, když stáhlo svá vojska z Německa i z dalších zemí. Spojené státy

však tuto písemnou dohodu nedodržely a ponechaly si své vojenské základny na

německém území. Navíc nedodržely ani ústní slib a strukturálně vstoupily prostřednictvím

NATO na území, kde Rusko dříve mělo své základny.

Nyní se nacházíme v nové situaci, kdy je přímo ohrožena identita Ruska. Toto ohrožení

není motivováno vnitřním napětím, ale snahou vnějších sil ovlivnit strukturu a rovnováhu

státu. Kdyby Rusko nedisponovalo významnými zdroji, nejspíše by se nestalo terčem

geopolitických zájmů. Zaráží mě, že západní státy opakují historické chyby a domnívají

se, že nastala chvíle, kdy by bylo možné zmocnit se přírodních zdrojů ležících na ruském

území.

Situace, ve které se nacházíme, může být důsledkem kombinace zoufalství mocenských

elit a naivity lidí řídících dnešní západní demokracie. Svědčí o tom i fakt, že nikdo z těch,

kteří měli přístup k informacím a brífinkům CIA, ministerstva zahraničí nebo Kongresu,

nevznesl varování či slovo naznačující, že se Západ pustil do hloupého úkolu, zničit

Rusko. Naopak zaznívala silná rétorika o technologické převaze Západu a zaostalosti

Ruska ve všech oblastech. Mluvilo se o tom, že sankce srazí Rusko na kolena a vojenský

zásah ukáže světu zranitelnost ruské armády, která nebude schopna reagovat na moderní

vedení konfliktu.

Neustále žvanili mezi sebou, že když obyčejní Rusové pocítí důsledky sankcí a budou

vystaveni tlaku, svrhnou Putina z jeho trůnu a otevřou tak prostor pro rozdělení Ruska na

menší státy, viz obrázek v záhlaví textu. Mezinárodní měnový fond byl údajně připraven

financovat a poskytovat nezbytné půjčky těmto novým státům, avšak za slib privatizace.

Do privatizace by se zapojily západní elity s "natisknutými penězi" a "neviditelná ruka

trhu" by si přivlastnila bohatství daných zemí. Zní to dokonale, že?

Nové vlády v těchto zemích by musely tvořit lidé nesvázaní s minulým režimem. Tito noví

politici, omámení tíhou zodpovědnosti, netuší, co je to národní zájem, jak řídit stát a jaké

jsou jeho úkoly. Vlastně to známe sami - můžeme se ptát sami sebe, kdo dovolil

rozprodat klíčovou energetickou infrastrukturu, kdo prodal vodu atd.

Kde se ale stala chyba?

Na začátku ukrajinské krize se zdálo, že vše jde podle plánu. Na Ukrajině proběhl Majdan

s cílem vyprovokovat Rusko. Ihned po převzetí moci došlo k zákazu ruštiny na úřadech a

ve školách.

Pro srovnání si představme hypotetickou situaci po sametové revoluci v roce 1989.

Federální shromáždění by se usneslo, že na Slovensku se s okamžitou platností zavádí

spisovná čeština jako jediný jazyk úřadů a škol. Taková situace by bezpochyby vyvolala

vlnu odporu a nespokojenosti.

Přesně to se stalo na Ukrajině. Zákaz ruštiny, jazyka, který je pro mnoho Ukrajinců

mateřským, vyvolal rozhořčení a prohloubil etnické napětí v zemi.

Ukrajinské regiony se přirozeně postavily proti centrální vládě a vyhlásily samostatnost.

Krym dokonce okamžitě požádal o připojení k Rusku. Další dva regiony tak učinily

později, v reakci na teroristické činy ukrajinské armády.

Vzhledem k tomu, že Ruská federace se stále pokoušela pouze o diplomatické řešení, byl

učiněn eskalující krok. Dne 11. března 2021 bylo vydáno rozhodnutí prezidenta Ukrajiny č.

117/2021 o deokupaci a reintegraci dočasně okupovaného území Autonomní republiky

Krym a města Sevastopol. Toto rozhodnutí spustilo plánování a přípravu na vstup

ukrajinské armády na Krym, jelikož odstřelování Doněcka a Luhanska již nestačilo.

V Rusku nastal poplach, ruské zpravodajské služby odhalily tento plán a doporučily, aby

Rusko nečekalo a vstoupilo na území Ukrajiny dříve, čímž by celý konflikt přeneslo a

ukotvilo na ukrajinskou stranu. To bylo doporučeno i za cenu, že ruská strana nebyla na

takové řešení plně připravena. Hrozilo však, že pokud by ruské vedení bylo nerozhodné a

Ukrajinci by vstoupili na ruské území, kde historicky nebyla vybudována dostatečná

obranná linie, mohli by Ukrajinci s podporou ze Západu dosáhnout určitého úspěchu. Za

takové situace by skutečně hrozilo svržení ruského režimu a vypuknutí Moskevského

Majdanu.

Proto, 24. února 2022 vstoupila ruská vojska na území Ukrajiny a zhatila tak plány Západu

na veřejné ponížení Putina. Pravdou je, že ruská armáda nebyla na vedení tak rozsáhlého

konfliktu připravena. V počáteční fázi si prošla hlubokou krizí způsobilosti a utrpěla

značné ztráty. Ukrajinské síly pod vedením NATO dokonce převzaly iniciativu a přešly do

protiofenzívy.

Rusku se nicméně podařilo ukotvit celý konflikt na ukrajinském území, zásadně

restrukturalizovat ruskou armádu a posílit ruské vědomí o následcích vměšování se do

Ruska a jeho případného rozdělení. Putin se ukázal Rusům jako vůdce, který se nezalekl

hrozeb ani války a postavil se do čela hájení národního zájmu. Plány na vměšování a

rozdělení Ruska byly odsunuty do ústraní, což obyvatelstvo pochopilo. Ve volbách dalo

Putinovi nebývalý mandát pro jeho pokračování v tomto kurzu.

Dnešní Ruská armáda je znovuzrozená, vydala se na pochod ukrajinským územím za

podstatně menších ztrát než na začátku konfliktu. Inovace a schopnost Ruska zásobovat

armádu nejnovějšími zbraňovými systémy a neobvyklou taktikou, šokují západní

spojence.

Rusko vyhrálo první fázi války a státy NATO čelí nové realitě. Pokud chtějí pokračovat v

boji a zachovat si naději na vítězství a vlastní přežití, musejí být kreativní a nespoléhat se

jen na Ukrajinu. Není pochyb o tom, že chtějí ve válce proti Rusku pokračovat. Páni peněz

a páni staré ideologie bojují o své vlastní přežití.

Proč? Rusko, nikoli Čína, je totiž ideologickým centrem koalice BRICS, která zpochybňuje

světový ekonomický řád "pánů peněz". Rusko zpochybnilo tzv. dělbu práce, která

redistribuuje tok přidané hodnoty z produkce.

Konečně si to přiznejme, boje které probíhají na Ukrajině, jsou válkou mezi Ruskem a

západním společenstvím o zachování ekonomického řádu, o zachování dělby práce, kdy

na jedné straně jsou tvořeny hodnoty a profit s této hodnoty je odváděn do rukou jednoho

procenta elity, která prostřednictvím peněz ovládá celé státy.

Pan Rothschild zavelel a pan Macron se oblékl do zbroje a začal shánět kumpány, kteří by

byli ochotni chránit zájmy potápějícího se systému. Toto povolání do zbroje bylo

vykonáno po smrti hlavy anglického klanu Rothschildů, Jacoba Rothschilda, 26. února

2024.

Asi nemusím připomínat, že napoleonský desátník, nyní francouzský prezident, dříve

pracující jako účetní v Rothschild & Cie Banque, je dále loajální svému pánovi, a proto se

zapojil do skrytého boje o udržení sfér vlivu ve finanční a politické skupině Rothschildů.

Podle mne situace není dobrá. Omezím se však jen na komentář k pochopení grafu, zda

je to dobré nebo špatné, nechám na vás.

Níže vidíte graf znázorňující ztrátu Americké centrální banky ve výši 156 miliard dolarů.

Můžeme jen konstatovat: wow!

Další graf potvrzuje stejný vývoj. Tentokrát Francouzská centrální banka využila speciální

rezervní fond k pokrytí ztrát ve výši 12,44 miliardy eur v roce 2023. Celkový rizikový

rezervní fond klesl na 3,9 miliardy eur z 16,4 miliardy eur v roce 2022.

Západní ekonomika se otřásá v samotných základech. Elity se tváří, jako by na území

Západu nefungovaly fyzikální a ekonomické zákony.

Dostáváme se do určité mlhy, když jsou nám prezentovány hodnoty z akciových burz. No

posuďte sami:

Jak může Newyorská burza cenných papírů dosahovat hodnoty 32,7 bilionu dolarů, když

je v oběhu pouze 2,3 bilionu dolarů? Není to snad oslavované Ponziho schéma?

Kouzlo toho jak je západní společnost bohatá už dlouho nevydrží a začíná si toho všímat

čím dal více lidí.

Obecně platí, že podnikatelská návratnost investice (ROI) by měla být dosažena v

relativně přiměřeném časovém horizontu. Běžně se považuje za přijatelné, pokud se

návratnost dostaví během 5 až 10 let od provedení investice.

Návratnost investice do akcií by měla být posuzována spíše z hlediska zisku, který

investor získává jako podíl na zisku společnosti, než z hlediska růstu nebo poklesu tržní

ceny akcií. Tržní cena je spekulativní a ne vždy odráží skutečnou hodnotu společnosti.

Když investor kupuje akcie, stává se částečným vlastníkem společnosti a má nárok na

podíl na zisku, který společnost generuje. Z tohoto zisku lze jednoduše vypočítat

návratnost vložených vlastních peněz.

Akcie Apple jsou podnikatelskou investicí a jedna akcie se prodává za 172 USD. Roční

dividenda, neboli částka, kterou mohu získat z akcie za rok, činí 0,95 USD. To by

znamenalo návratnost vložených peněz za 180 let. I kdyby Apple rozdělil celý roční zisk,

návratnost peněz by byla někde kolem 30 let.

V západním modelu světa dochází k přerozdělování, kdy se vytvářené hodnoty a profity z

nich koncentrují v rukou malého procenta elity. Tato koncentrace bohatství je patrná i na

americkém akciovém trhu. Podle údajů Fedu vlastnili v roce 2023 10 % nejbohatších

Američanů 93 % všech akcií. Naproti tomu spodních 50 % Američanů drželo ve třetím

čtvrtletí roku 2023 pouhé 1 % všech akcií.

Těch 10 % Američanů sice vlastní 93 % všech akcií, ale jejich bohatství je z velké části

závislé na jediné obrovské bublině. Pokud by tato bublina praskla, mohlo by to mít

katastrofální dopady na celou Západní ekonomiku.

Západní ekonomika je postavena na bublině, která může být vybalancována pouze

reálnými zdroji, a ty se nacházejí na ruském území. Rusko logicky odmítá vzdát se svých

zdrojů a volá po rovnosti mezi národy, vzájemném respektu a dělbě práce. Tento postoj

ovšem ohrožuje toky bohatství směrem k západním elitám, které by v takovém případě

čelily ekonomické katastrofě. O úspěšnosti ruské politiky a nastolující změně svědčí

rostoucí popularita společenství BRICS plus, jelikož všichni jeho členové dostávají větší

díl z vytvářených hodnot. Rusko a především Putin se stal nejnenáviděnější osobou

západních elit, neboť skutečně ohrožuje a zpochybňuje jejich bohatství a moc.

A nyní si položte otázku:

Jaká je motivace západních elit ukončit válku proti Rusku?

Budou bojovat do posledního Ukrajince? Nebo do posledního koho dalšího?

Jaké prostředky budou použity, aby elita přežila svůj konec?

Rozlišujme však elity, takzvané pány peněz, od elit, které stojí ve vedení států. Nejedná se

o totéž. Někde státní elity dokonale slouží zájmům pánů peněz, jinde se do vedení státu

dostal člověk, který rozumí souvislostem a zůstal suverénní. To jsme viděli na schůzce,

kterou svolal Macron. Kdyby byli všichni státníci jako on, na Ukrajině by se nacházely

všechny jednotky NATO. Tak tomu ale není a na Ukrajinu vkročily jen některé státy.

Nedávný summit EU by se mohl stát skutečným rubikonem v konfrontaci mezi Západem

a Ruskem. Brusel v čele s hlavním zbrojnošem Macronem totiž zamýšlel vyhlásit třetí

světovou válku, ale prozatím neuspěl.

Jedná se o částečnou prohru pánů peněz, ale nevzdávají se.

Jak poznamenává sloupkař Bloomberg Lionel Laurent, “podpora Ukrajiny vyvolala rozkol

v EU. Evropa již nemá zdroje a na rozšíření vojenské výroby prostě nemá ekonomickou

sílu“. Jelikož návratnost je silně nejistá a slibované kožešiny zřejmě do Německa

nedorazí. Podle oficiálních údajů německé vlády, stál ukrajinský konflikt za poslední dva

roky německou ekonomiku více než 200 miliard eur. A to jsou, abych tak řekl, kumulované

ztráty za sponzorství Ukrajiny a z uvalených protiruských sankcí, které se ve skutečnosti

staly „pekelnými“, ale ne pro Rusko, jak jejich iniciátoři očekávali.

Jak píše britský The Guardian s odvoláním na ekonomické experty, životní úroveň v

Německu za poslední dva roky prudce klesla.

„Energetický šok způsobený explozí plynovodu Nord Stream vedl k největšímu poklesu

životní úrovně v Německu od druhé světové války a k poklesu produkce většímu, než s

finanční krizí v roce 2008,“ uvedl list ve studii. K tématu Nord Stream se vrátím jen velmi

stručně. Během slyšení v Kongresu Spojených států na začátku roku 2023, tedy po

zničení plynovodu Nord Stream 2, prohlásila Nulandová: „Já sama jsem, a myslím také

Bidenova administrativa je, vděčná za to, že víme, že Nord Stream 2 je nyní hromada

kovu na dně moře.“ Co na to Němci? Vůbec nic.

Aby Němci přežili, bude muset Německo zemřít.

Válka jednou skončí, ale její následky budou pro Evropu radikální. Rok před vstupem

ruských vojsk na Ukrajinu jsem vytvořil mapu, která do určité míry zohledňovala

geopolitické potřeby a vyznávání hodnot. Tato mapa v podstatě předpovídá rozpad

Evropské unie, ale i samotného Německa. V roce vzniku mapy to vypadalo nemožně,

dnes se zdá více než realistická. Původním cílem bylo rozdělení Ruska, ale nakonec

znovu směřujeme k přerozdělení Evropy. Samozřejmě velkou otázkou zůstává, jak se

budou posouvat východní a západní hranice Ukrajiny.

Vedoucí Úřadu pro národní bezpečnost Bílého domu Jake Sullivan to vystihl trefně:

Ukrajina již zvítězí, pokud zůstane nezávislým státem! Historie a chronologie pohybu nám

napovídají, že Ukrajina jako nastrčený agresor bude pravděpodobně rozdělena do

několika zón: východní, západní a uprostřed zbydou trosky stávajícího státu. Podle mého

názoru je zachování torza Ukrajiny nezbytné, jelikož všechny dluhy země zůstanou s ním.

Ani západní, ani východní sektor se pravděpodobně nebudou chtít stát nástupnickým

státem Ukrajiny, aby se v budoucnu vyhnuli vymáhání dluhů.

Mnozí se domnívají, že klíč k ukončení války na Ukrajině, leží na stole v oválné pracovně

Bílého domu. Očekává se, že výsledek voleb a následný případný vstup Trumpa do

oválné pracovny by mohl vést k ukončení této války.

Nicméně v Rusku už došlo ke změně mysli, oni dnes říkají Biden nebo Trump; dnes už je

to jedno.

V Rusku naděje vyhasla. Je jim již jedno co si myslíme, kde chceme patřit, jim již je jedno

kdo nás vede. Přišli na to, že náš západní svět nedrží slovo. Podání ruky nic neznamená.

Dnes je ve vedení osel, zítra si zvolíme vola. To je náš dnešní svět. Rusko jsme donutili

obrátit se zády k Západu a budovat vlastní svět, hospodářský systém a ideologii, ve které

nemají místo naše západní hodnoty v čele s LGBT a jinými zvrácenostmi.

Rusko od nás již nic nechce, nic od nás neočekává, nechce od nás auta, nechce od nás

iphone, nechce od nás české pivo, nezajímá je naše kultura, náš názor na svět, nechtějí

vést ani dialog, prostě NIC.

A to je ta nejstrašnější zpráva.

Vsadili jsme VŠECHNO a nezůstane nám NIC.

V tento Velký pátek, 29. března 2024, kdy si připomínáme smrt Ježíšovu, doufejme, že i v

naší společnosti brzy dojde k znovuzrození.

S pozdravem

Rostislav Čuba

--------------přepis videa----------------

Mnozí z nás nevěřili, že se Rusko chystá napadnout Ukrajinu.

Zřejmě jsme se spletli.

Ale po mnoho let lidé od politických expertů až po světové lídry varovali,

že expanze Západu v rámci NATO směrem k Ukrajině vyústí přesně v to, co se děje nyní.

Rusko se uchýlí k použití síly, aby Ukrajinu udrželo mimo NATO.

Zde je Michail Gorbačov v dubnu 1997 při projevu ke členům Kongresu,

kde je varoval před plánovaným rozšířením NATO.

… a ujišťování, že se Rusko nemá čeho obávat, mě nepřesvědčilo.

Nelze ponižovat národ, lidi a myslet si, že to nebude mít žádné následky.

Moje otázka tedy zní: Je to nová strategie?

To byl Gorbačov, kterého Bush starší ujišťoval, že se NATO nebude rozšiřovat.

Takže když mluví o ponížení, je to pravděpodobně i osobní.

Ale zastavte se na chvíli a zamyslete se: Tohle bylo v roce 1997!

Před 25 lety!

Agresivně jsme rozšiřovali NATO více než dvě desetiletí, než Rusko nakonec zasáhlo.

Další varování přišlo v roce 2010.

Zde je ruský historik a profesor newyorské univerzity Stephen F. Cohen, který hovořil na Carnegie Mellon.

Rozšíření NATO pro Rusy neskončilo, je to realita!

NATO sedí na svých hranicích

Nejde o budoucí rozšiřování NATO, ale o to současné.

Rozšíření NATO představuje pro Rusko následující.

Představuje hluboce porušený slib Rusku, který dal první Bush,

že za návrat sjednoceného Německa do NATO se NATO nebude rozšiřovat na východ.

To je mimo jakoukoli diskusi!

Lidé říkají, no jo, ale oni nikdy žádnou smlouvu nepodepsali.

Ale dohoda je dohoda!

Spojené státy daly své slovo a je to slovo nepoctivých zprostředkovatelů,

a když to nedostanete písemně, tak vás podvedu.

Porušili jsme naše slovo.

A když Putin i Medveděv veřejně říkají Madeleine Albrightové a dalším,

my, Rusko, se cítíme podvedeni a zrazeni, tak to je to, o čem mluví.

Takže NATO představuje ze strany Ruska nedostatek důvěryhodnosti.

Nedodržujete své slovo vůči nám!

Do jaké míry vám můžeme věřit?

Za druhé představuje vojenské obklíčení.

Když sedíte v Kremlu a podíváte se ven, kde je NATO a kam chce jít, je všude!

Je všude na hranicích Ruska.

Takže má skvělou poznámku o tom, že je třeba dodržet slovo, i když není písemně.

Pokud nejsme banda špatných makléřů, řekl.

V roce 2015 expert na mezinárodní vztahy John Mearsheimer hovořil o tom, jak záměrně buzerujeme Ukrajinu,

aby zaujala tvrdý postoj k Rusku pod falešnými sliby, že ji přivítáme na Západě.

Ve skutečnosti si ale myslím, že se tu děje to,

že Západ vede Ukrajinu cestou falešných nadějí a konečným výsledkem je, že Ukrajina bude zničena.

A domnívám se, že politika, kterou prosazuji, tedy neutralizovat Ukrajinu

a pak ji ekonomicky vybudovat a dostat ji ze soupeření mezi Ruskem na jedné straně a NATO na straně druhé,

je to nejlepší, co by se mohlo Ukrajincům stát.

To, co děláme, je povzbuzování Ukrajinců, aby si s Rusy tvrdě vyhrávali!

Povzbuzujeme Ukrajince, aby si mysleli, že se nakonec stanou součástí Západu,

protože my nakonec porazíme Putina, a nakonec dosáhneme svého.

Čas je na naší straně.

A Ukrajinci s tím samozřejmě souhlasí.

A Ukrajinci téměř vůbec nejsou ochotni přistoupit na kompromis s Rusy

a místo toho chtějí pokračovat v politice tvrdé linie.

No, jak už jsem vám říkal: pokud to udělají, konečným výsledkem bude, že jejich země bude zničená.

A tím, co děláme, tento výsledek v podstatě podněcujeme.

Myslím, že by bylo mnohem rozumnější usilovat o vytvoření neutrální Ukrajiny.

Bylo by v našem zájmu tuto krizi co nejrychleji vyřešit

A určitě by to bylo i v zájmu Ruska a hlavně by to bylo v zájmu Ukrajiny tuto krizi ukončit.

„Nakonec Ukrajina bude zničena,“ říká.

A to bylo v roce 2015 a my to nyní sledujeme v reálném čase.

Ukrajinci a Rusové zasedli k mírovým rozhovorům a místo toho, aby se dohodli na neutralitě, což je požadavek Ruska,

Ukrajina zaujímá tvrdý postoj a my jsme svědky toho, jak je jejich země v důsledku toho ničena.

A nyní je pravděpodobné, že země bude rozdělena na dvě nebo možná tři části,

čím dále bude Ukrajina v konfliktu pokračovat a nebude ochotna vyjednávat.

Včera v Bidenově projevu o stavu Unie řekl,

že „aliance NATO byla vytvořena, aby zajistila mír a stabilitu v Evropě po 2. světové válce“.

Ale musím přiznat, že se mi to nezdá!

Biden také řekl, že Putin opakovaně odmítl snahy o diplomacii.

Mnoho z nás zajímá, co to bylo za diplomatické snahy?

Rusko má už tři desetiletí jasno: žádné NATO na svých hranicích!

Opakovali to stále dokola a dokola a dokola, a přesto jsme pokračovali v expanzi.

Rozšířili jsme NATO a napadli a obsadili různé oblasti na Blízkém východě.

Evropa vytvořila unii členských států, a přesto jsme celou dobu obviňovali Rusko, že chce obnovit SSSR.

V reakci na to jsme dokonce umístili rakety až k jejich hranicím v členských státech NATO.

A nyní nám všem, nejen Ukrajincům, hrozí totální jaderná válka.

Protože naši vůdci nadále odmítají ustoupit.

Ironií je, že když Rusko anektovalo Krym a když byl Asad obviněn z toho, že likviduje své vlastní lidi,

američtí neoconi se rozčilovali, že Obama stanovil červenou linii,

ale odmítl s tím skutečně něco dělat, když byla překročena.

Ti samí neoconi jsou šokováni, že Putin skutečně řekl,

že „vyzbrojování Ukrajiny je červená linie“, a myslel to vážně!

Neblafoval a nehodlá ustoupit.

Rusové nám říkali, že k tomu dojde, už celá desetiletí.

Vidím, že mnoho lidí říká, že by to nemělo záležet na nás nebo na Rusku, jestli Ukrajina vstoupí do NATO,

že by každá země by měla mít možnost rozhodnout se sama.

Ale tak to přece nefunguje!

NATO není právo, je to klub.

Je to dohoda, že pokud bude jeden stát napaden, ostatní přijdou na kolektivní obranu.

Měli bychom mít právo vybrat si, koho chceme popohnat k obraně

a o kom si myslíme, že by byl pro naši obranu v případě potřeby cenný.

Smyslem NATO je bezpečnost v počtu.

Pokud však přidání jednoho člena způsobí, že se celé uskupení stane nebezpečným, ztrácí to smysl!

Ale upřímně řečeno, celá tato situace s Ukrajinou a neochota USA vojensky bránit Ukrajinu,

protože nechceme jadernou válku s Ruskem, s čímž souhlasím, zpochybňuje celý smysl NATO.

NATO bylo vytvořeno právě proto, aby šlo do války se Sověty.

Ale pokud s nimi nejsme ochotni jít do války, protože je to naprosto nebezpečné, tak jaký je vlastně smysl NATO?

Ale nakonec mi jde o to: pes štěkal a štěkal a vrčel a vrčel.

Lidé dokonce ukázal rok co rok poukazovali na to, že pes vrčí a je nebezpečný, a my jsme ho přesto dál popichovali.

A teď pes útočí!

A my se tu poděláváme a děláme šokované a tvrdíme, že z naší strany k žádné provokaci nedošlo.

Největším problémem je však neochota nás jako národa odložit naši výjimečnost a sedět tu a myslet si:

„My neděláme nic špatného. Jsme Amerika a neděláme nic špatného.“

A máte Putina,

který se v roce 2016 na mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě tvářil velmi, velmi frustrovaně, mluvil a říkal:

„Už nevím, jak k vám proniknout. Říkali jsme to pořád dokola a dokola.“

„Vy nám lžete, když říkáte, že umisťujete rakety až k našim hranicím.“

„A říkáte nám, že se nemáme čeho bát, že jde o Írán, že se jen snažíte bránit proti Íránu.“

A to je vše. Řekl: „Lžete nám a víte to.“

Tak co teď uděláme?

To je velká otázka. Co teď uděláme?

Naše vláda pracuje pro nás! Musíme si uvědomit: je to NAŠE vláda.

Dělají to pro NÁS.

Vystavují NÁS nebezpečí.

Musíme se ozvat a říct: „NE! Máme toho dost! Tohle si nenecháme líbit!“