Ukázat Factcheck

Aktualizováno: 2021-08-10 18:27

Publikováno: 2021-08-10 18:27

10921

 

Tento hromadný mail lze v kostce popsat jako „básník se snaží vysvětlit, že Andrej Babiš vlastně není vůbec špatný, protože jej nemají rádi Němci a protože nedovolí zrušení Benešových dekretů“.

Srozumitelnost textu stojí a padá s určitým „předporozumění“ obsahu. Čtenář buď v nějaké míře sdílí část prezentovaných narativů a skrze ně se stává přístupný i těm zbývajícím, nebo

 

 

Tvrzení 1: Benešovy dekrety jsou aktuální záležitost a bez nich by nebylo budoucnosti českého národa. Bierutovy dekrety jsou to samé pro Poláky.

„Tyto dekrety mají pro ČR a Polsko zásadní význam a jsou de fakto posledním obranným valem a překážkou v pohlcení národní suvereniny a identity našich zemí Němci.“

„Prakticky vzato záležitost zrušení Benešových dekretů byla v Německu institucionalizována. Není proto možné tvrdit, že Němci nebudou mít žádné majetkové požadavky.“

 

Rozbor:

Problémem těchto tvrzení je především NEZNALOST Benešových dekretů, respektive jakási představa, že jejich obsahem je pouze ztráta československého občanství sudetských Němců a rozhodnutí o jejich odsunu.

Dávat Benešovy a Bierutovy dekrety do jednoho pytle je totiž nepřesnost, v horším případě záměrná manipulace – protože pojem Bierutovy dekrety se používá výhradně u polských dekretů, zákonů a předpisů z let 1945 – 1946 vztahujících se k útěku a vyhoštění etnických Němců z Polska a s tím spojených majetkových záležitostí.

Benešovy dekrety jsou totiž souhrnné označení pro všechny dekrety vydané Edvardem Benešem v exilu během druhé světové války a krátce po jejím skončení v Československu po dobu, kdy nebylo funkční Národní shromáždění. Ty byly 5.3.1946 ratihabovány Prozatimním ústavním shromážděním jako ústavní zákon č. 57/1946 Sb.

Klíčové je – VŠECHNY. Tedy ano, celkem 98 dekretů. Ty krom konfiskace majetku etnických Němců a Maďarů, ztrátou československého občanství Němců a Maďarů, zrušení německé univerzity a technických vysokých škol obsahují i věci jako znárodnění velkých průmyslových podniků, pojišťoven a bank, zavedení všeobecné pracovní povinnosti a centrálního plánování. O úpravách převzetí kontroly osvobozeného Československa a budoucí podobě československé armády nemluvě.

Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 8. 3. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/94, publikován pod č. 55/1995 Sb. se k otázce Benešových dekretů vyjadřuje jednoznačně: ve své době byly platné. Řešit jejich (ne)platnost v současnosti (respektive v realitě poloviny 90. let 20. století, o začátku 20. let 21. století to platí ještě mnohonásobně víc) odmítl, protože jsou právně neúčinné.

V současné době je za jakkoli relevantní záležitost považují pouze české a německé národovecké strany, kterým to ale nebrání v čilé spolupráci v Evropském parlamentu.

 

Závěr 1: Benešovy dekrety skutečně patří na smetiště dějin – v tom významu, že měly určitou historickou úlohu, splnily ji a tím jejich role skončila. Na rozdíl od Bierutových dekretů se navíc z velké části ani nezabývaly otázkou odsunu.

Procesy „prolamující Benešovy dekrety“ se netýkají zpochybnění Benešových dekretů, ale zda došlo k jejich správné aplikaci – kupříkladu zda bylo možné na základě konfiskace majetku Němců znárodnit majetek občanů Lichtenštejnska, které bylo v druhé světové válce neutrální.

 

https://www.psp.cz/docs/laws/dek/

http://ftp.aspi.cz/opispdf/1946/028-1946.pdf

http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-14-94

 

Tvrzení 2: Němci se snaží aktivně dosáhnout zrušení Benešových dekretů a jako nástroj využívají příhraniční spolupráci a dosazování proněmeckých politiků na všech úrovních do klíčových funkcí v cílových zemích. A nejhorší vlastizradou jsou Mariánské dialogy!

 

Rozbor:

Otázka „Němci ovlivněných politiků“ je klasický příklad tvrzení proti tvrzení. Autor článku neuvádí nic, co by mělo jeho prohlášení potvrdit – a nač by bylo možné reagovat jinak než jako údivem, kde na něco podobného vůbec přišel. Rovněž by mě zajímalo, jak si představuje „dosazování proněmeckých politiků“ vzhledem k existenci mechanismu zvaného svobodné volby a při míře politické plurality, jaká v ČR vládne. Co se týká hledání českých politiků, kteří by byli ochotni se Benešovými dekrety coby aktuální agendou zaobírat – hodně štěstí. A to jak na parlamentní úrovni, tak u krajských a obecních zastupitelstev.

Mariánské dialogy, kterými autor operuje, existují pouze v zdrojích spojených s konspirační scénou. Na 99% se jedná o zpotvořenou fanfikcí na Mariánskolázeňské dialogy.

Mariánskolázeňské dialogy jsou pravidelná aktivita, za kterou stojí Řemeslnická komora Dolní Bavorsko – Horní Falc. Je to setkání odborníků z ČR, Rakouska a Německa, které se věnuje praktickým příhraničním otázkám (nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, otázka řešení byrokratických obstrukcí při práci na druhé straně hranice…), navzájem sdílí své zkušenosti a řeší otázku společných projektů a možnosti kooperace mezi institucemi v jednotlivých zemích.

 

Více informací o Mariánskolázeňských dialozích - https://www.hwkno.de/marienbadergespraeche

 

Závěr 2: no comment

 

Tvrzení 3: Mluvit o excesech, co se staly během odsunu, znamená relativizovat nacistická zvěrstva.

 

Rozbor:

Vyjádření lítosti ČR v Česko-německé deklaraci z roku 1997 nad tím, že v rámci nuceného vysídlení, vyvlastňování a odnímání občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem a že ČR lituje nepotrestání excesů, které tehdy probíhaly, je vyjádření lítosti nad věcmi, které jsou zajisté politováníhodné a které byly až do začátku 90. let systematicky ignorovány a bagatelizovány.

Nacistickým zvěrstvům je každoročně věnovaná velká část veřejného prostoru a toto téma není nijak tlačeno do pozadí. V rámci Paměti národa je nasbíráno a uchováváno mnoho vzpomínek pamětníků z odboje, lidí, co prošli koncentráky, kterých se výrazným způsobem dotkla heydrichiáda, atp.

To, že vedle toho zazní, že během odsunu docházelo ke krutostem, je stejná relativizace, jako připomínat ochotu poválečného Československa nad „užitečnými“ nacistickými činiteli a kolaboranty zavřít oči a nevydat je spravedlnosti. Tedy žádná.

 

Závěr 3:

Prohlásit, že vysídlení Němců bylo špatné po stránce provedení, není ani zdaleka to samé, jako prohlásit, že vysídlení Němců bylo špatné po stránce vlastního konceptu (hlavně mezi staršími generacemi se najde mnoho lidí, kteří s myšlenkou odsunu souhlasí, ale zároveň zastávají názor, že pachatelé excesů na civilistech měli být potrestáni).

A ani toto prohlášení není totožné se snahou zrušit Benešovy dekrety. Tím spíše, že obecný společenský konsenzus je podobný, že jejich rušení by mělo stejný praktický význam jako rušení dejme tomu Versailleské smlouvy.

Česko-německá deklarace:  

https://cs.wikisource.org/wiki/%C4%8Cesko-n%C4%9Bmeck%C3%A1_deklarace_o_vz%C3%A1jemn%C3%BDch_vztaz%C3%ADch_a_jejich_budouc%C3%ADm_rozvoji

 

Tvrzení 4:

Za kritikou Andreje Babiše a za protesty proti němu stojí intriky Němců snažících se o zrušení Benešových dekretů.

„Zásadní odpor proti Andreji Babišovi je ryze praktického rázu. Jeho Agrofert totiž vlastní ve městě Wittenberg v Německu firmu Agrofert Deutschland, která je největším výrobcem certifikovaných hnojiv v Evropské unii a v České republice hospodaří Agrofert na značné výměře zemědělských ploch o které mají sudetští Němci eminentní zájem.“

„Pro odstranění Andreje Babiše byl vytvořen právě spolek milion chvilek, který se nijak netají tím, co je pro něj prioritním zájmem. Důležité však je, aby veřejnost dostala informace o tom, kdo je v pozadí tohoto spolku a kdo jej financuje.“

Předpokládat, že jakékoli občanské hnutí protestující proti premiérovi, musí být placeno a organizováno ze zahraničí a být vedeno protinárodními zájmy, je paranoia, kterou nemá smysl více rozvádět. Stačí jen dodat, že co se Milionu chvilek pro demokracii týká, mají transparentní účet a od odchodu Mikuláše Mináře a jeho pokusu založit vlastní politickou stranu jsou silně upozadění. V hromadném mailu jsou výlučně ve funkci fackovacího panáka a jako ozvěna dávných časů.

Agrofert Deutschland sice sídlí ve Wittenbergu, ale zabývá se obchodem se zemědělskými vstupy a výstupy (do čehož mj. patří i zmíněná hnojiva – jako jedna z částí produkce). Jedná se o bývalou východoněmeckou nákupní a sběrnou instituci VEB Getreidwirtschaft Dresden, po 1991 zprivatizovanou a fungující pod názvy Gold-Ähre a Dresdner Handelsgesellschaft für Agrarprodukte. Při rozšíření o obchod se zdroji pro zemědělství a průmysl se změnila ve společnost Agrochemie Handelsgesellschaft a takto byla vstřebána holdingem Agrofert.

https://www.agrofert.de/

Nelze vyloučit, že autor považuje za „Agrofert Deutschland“ veškeré firmy spadající pod holding Agrofert a nacházející se v Německu (např.  SKW Piesteritz), případně celý středoevropský holding. Pak bychom se o tom největším výrobci certifikovaných hnojiv možná i mohli začít skutečně bavit.

Každopádně lze oprávněně předpokládat, že pokud bez mrknutí oka nechali Babiše provést akvizici Agrochemie Handelsgesellschaft a získat pro holding další podniky a firmy spojené se zemědělskou výrobou a chemickým průmyslem, zjevně české vlastnictví potenciálně strategických podniků neshledávají zas tak problematickým.

Stejný problém má autor mmch i u českého Agrofertu, kdy neupřesní, o kteréže plochy obhospodařované Agrofertem by to měli mít sudetští Němci eminentní zájem.

 

Závěr 4:

Technicky vzato není CO shrnout.